Výstavu, kterou můžete až no19. 2. 2023 navštívit ve Valašském Meziříčí v Muzejním a galerijním centru doporučuju. Je opravdu obsáhlá a Josefa Barucha přibližuje ve zkratce snad ve všech jeho podobách (malíř, grafik, ilustrátor, vydavatel a spisovatel). V rámci vernisáže konané 8. prosince byla uvedena i kniha Jožka Baruch, kterou si zde můžete i zakoupit. Řadu informací najdete také na stránkách https://jozkabaruch.cz
„Pájo, volá ti nějaký princ,“ ozývá se ze smíchem z hlubin dávnověku a království pevných linek moje švagrová. Byla to za ta léta s Tondou vzácná a radostná setkání. (A jen u některých jsem měl fotoaparát.) Princ už nezavolá. Včera po dlouhé nemoci zemřel. Antonín Bajaja (30. května 1942 Zlín – 16. prosince 2022) mi bude chybět.
Antonín Bajaja – Vojtěch Kučera – Pavel Kotrla (2003)
Antonín Bajaja -? – Josef Holcman (2004)
Antonín Bajaja (2005)
Antonín Bajaja (2009)
Jakub Chrobák – Antonín Bajaja – Dalibor Malina – Mojmír Trávníček (2009)
Antonín Bajaja – Dalibor Malina – Mojmír Trávníček (2009)
Terje Vigen aneb „Balada o námořníkovi“ je švédský film natočený klasikem němého filmu Victorem Sjöströmem na motivy básně Henrika Ibsena. Ve středu 14. 12. se ve vsetínském kině Vatra uskutečnilo promítání tohoto filmu, které bylo doplněné živou hudbou Jana Žambocha alias Wolf Lost in Poem. Jedinečný zážitek a jedinečné propojení, které se uskutečnilo pouze jednou. Vsetínský filmový klub opět překvapil.
Několik fotek z včerejšího uvedení básnické prvotiny Jiřího Šimčíka Vězeňská strava ve valašskomeziříčském Prostoru, kterou vydalo nakladatelství Dobrý důvod. Tam vám byla tma… Focení příliš nepřála, ale aspoň záběrů z povedeného večera a setkání tří básnických generací. (Byl jsem ta nejstarší.) Jsem rád, že jsem mohl číst po boku Kláry Goldstein, Olgy Wawracz a Jiřího Šimčíka. Rád jsem se zúčastnil. (Více fotek na mém profilu na FB.)
Japonské inkousty Guitar nepatří mezí nejznámější značky inkoustů, aspoň tedy v našich končinách určitě ne. Gentle Green je pak zelený inkoust pro plnicí pera, který pochází z původně čtyřdílné kolekce inspirované obdobím Taišó (1912-1926). Výrobce řadu postupně rozšiřuje a nyní nabízí 16 barev.) Výrobcem inkoustů Guitar je společnost Teranishi Chemical Industry, která byla založena před více než sto lety, tedy právě v období hospodářského rozmachu Japonska a příklonu k západní civilizaci. A je známá právě svými inkousty, které byly prvním produktem společnosti. Těžko říct, proč jako značku zvolili právě jméno Guitar…
Termín „haikara“ je odvozený od anglického „High Collar“ a původně v Japonsku sloužil pro označení módy oblékání západních oděvů. Původně tento poněkud hanlivý výraz získal nádech nostalgie. Stejně jako celá kolekce těchto inkoustů.
Japonský cit pro detail začíná už u balení. Krabička rozhodně patří k těm výraznějším. Značka Guitar Gold Star je pak vytištěna vršku lahvičky společně s postavou ženy hrající na kytaru. K lahvičce je přiložena i kartička se vzorkem barvy. Inkoust není příliš vlhký, ani suchý, tak akorát. Ale v mém případě je to dáno i tím, že jej používám průběžně po celý rok převážně v ebonitovém peru Narwhal Nautilus (po přejmenování značky teda Nahwalur Nautilus) s hrotem F. Jinak je tok inkoustu hladký a viskózní, prostě bez problémů. V peru nijak nezasychá. Jedná se o středně temnější sytou zelenou. Taková pohodová zelená v odstínech mechu, trávy nebo jehličnatého lesa.
Teranishi Guitar Haikara – Gentle Green (na papíru Leuchtturm 1917, 80 g)
Srovnání s jinými mými zelenými v starším příspěvku Hledání té pravé zelené (nějaké mi od té doby přibyly).
Srovnání zelených inkoustů
Na Instagramu jsem uváděl, že zelená je v případě tohoto inkoustu modrá. Je to tak, že Guitar Gentle Green je při psaní nejprve lehce modrý, než na vzduchu úplně zezelená. Dozraje. Proměna, která se neomrzí. Jedná se o inkoust na vodní bázi. Na většině ofsetových papírů má inkoust barvu blížící se vzorku přiloženému k lahvičce. Na jednom z křídových papírů je spíš modrý. Inkoust se mi nerozpíjí ani na méně kvalitních papírech a zasychá poměrně rychle.
Cena 19,50 € za 40 ml inkoustu není malá (kupoval jsem u Stilo&Stile), ale i tak můžu tento inkoust bez uzardění doporučit. A to nejenom milovníkům zelené.
Tak ještě návrat k uvedení básnické sbírky Stanislava Denka Hlava vody (Klenov 2022), které proběhlo 17. října v olomoucké Kratochvíli. Knihu si můžete zakoupit třeba na stránkách Knihcentra. Více fotografií z uvedení pak najdete na stránce Klenova na Facebooku.
Po více než čtvrt století setkání, kterého si nesmírně vážím. Rostislav Valušek, básník, kněz a vydavatel legendárních Textů přátel s našimi Texty. (Částečná shoda v názvech časopisu je pouze potěšující shoda okolností. Jen pro doplnění uvádím, že v letech 1969-1971 vycházel v Hradci Králové jiný časopis Texty.)
