Nové literární weby

Vyhledávače zatím nezaznamenaly, ale časopis Tvar se může pochlubit po létech čekání novými stránkami: http://www.itvar.cz/ Konečně. Nadále zůstává v platnosti i odkaz na digitalizovaný archiv časopisů, kde lze starší ročníky stáhnout v PDF.
Druhou novinkou, tedy aspoň pro mne, jsou stránky Revolver Revue: http://www.revolverrevue.cz
Na ty jsme se teda také načekali.

Nové literární weby Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Jiří Třanovský (Tranoscius) (CXIV.)

Jiří Třanovský (Tranoscius)Evangelický kněz, spisovatel (27. března nebo 9. dubna 1592, Těšín – 29. května 1637, Liptovský Mikuláš), autor kancionálu Cithara Sanctorum, který výrazně ovlivnil českou duchovní tvorbu. Více informací nabízí např. heslo na české Wikipedii, které by v některým místech zasloužilo rozšiřit a poopravit. Zde připojený portrét zachycuje asi dvacetiletého autora v čase jeho bohosloveckých studií.
V letech 1615 až 1625 autor působil ve Valašském Meziříčí a Krásně. Jeho pobyt zde připomíná pamětní deska.

Jiří Třanovský - pamětní deska

ROZHNĚVAL SE MŮJ MILÝ PÁN

Rozhněval se můj milý Pán,
rozhněval na mé zlosti.
Protož jsem v neštěstí vydán
v den jeho prchlivosti.
Nesu bolestný kříž,
co činit nevím již,
od přátel jsa opuštěný,
od nepřátel soužený.

Ach nastojte, já bídný červ
čeho jsem se dopustil.
Nejsa nábožný jako prv,
opatrnost jsem upustil.
Však vždy Pán můj dobrý,
já šafář jeho zlý.
Spravedlivý jest v soudech svých
i nyní v těžkostech mých.

Jako kuřátko ztracené
ve dne i v noci kvílím,
rady, pomoci nemaje
pod nepřátel násilím.
Úzko mi ze všech stran,
srdce má mnoho ran,
tvář má došla zahanbení,
duše milá zemdlení.

Avšak se přece nespustím
Boha mého živého.
Chytím jej vírou, nepustím,
až uzřím pomoc jeho.
Pokání oblíbím,
polepšení slíbím,
vím, že mne přijme na milost,
neb znám jeho upřímnost.

Přece já chci jeho býti,
byť mne měl i zabíti.
Raní-li, zas mne uléčí,
tímť se víra bezpečí.
Vezme-li život, zas
obživí mne ve svůj čas.
Má právo ke mně jako Pán,
moci jeho jsem poddán.

Zhřešil-li jsem, ne jinému;
zhřešil jsem, ale jemu.
Chci se k dluhům svým přiznati
a za milost žádati.
A coť on mi smaže,
kdo psáti rozkáže?
Když mne on přijme, ochrání,
kdo jemu v tom zabrání?

Volám k tobě v své úzkosti,
Bože můj na výsosti,
jsa v rukou bezbožných nyní,
kteříž zle se mnou míní.
Odpusť mi mé hříchy,
zprosť mne jejich pýchy,
spomoz mi z mého soužení,
všaks má sám potěšení!

Pro střeva nevýmluvného
milosrdenství tvého,
pro Krista Ježíše rány,
Pro ducha tvého lkání,
jenž ve mně plápolá,
Abba, Otče, volá –
smiluj se se nade mnou, prosím,
viz, jaké břímě nosím!

Náležitě svých žádostí
neumím přednášeti.
Však se těším tvé milosti,
že ráčíš rozuměti.
Můj Bože, můj Pane,
ó nechť mi se milost stane,
ó můj Bože, můj Pane!

Amen, jistojistě Bůh slyší
mé srdečné úpění
a v čas příhodný pospíší
k mému vysvobození.
Moji nepřátelé
padnou, věřím cele.
Nedáť mne trápiti více
Boha mého pravice.

(Cithara Sanctorum)

STAŘÍ DOBŘÍ: Jiří Třanovský (Tranoscius) (CXIV.) Read More »

EE 1.5.2

EE 1.5.2 Read More »

Jan Skácel: Pohádky z Valašského království

Jan Skácel: Pohádky z Valašského královstvíTak tuhle knížku, kterou vydalo nakladatelství Paseka a kterou skvěle ilustrovala Galina Miklíková, si ponechávám na recenzi pro Texty. A fakt se na ni těším. Výtečné texty, které již kdysi vyšly pod názvem Jak se bubnuje na princezny nemohl Jan Skácel vydat pod vlastním jménem, a jejich vydání tím svým zaštítila překladatelka Blanka Stárková. Ve skutečnosti se nejedná o původní Skácelovu tvorbu, ale převyprávěné valašské pohádky sběratele B. M. Kuldy. Vlastně mi na té knize vadí pouze jedna drobnost: zvolený název. Ono Valašské království nemá s Valašskem až zas tak mnoho společného. Ale marketingově se prodat umí. Bohužel už i do pohádek.

Jan Skácel: Pohádky z Valašského království Read More »

Zvonička při silnici

již neexistující zvonička…, vedoucí se od údolní přehrady na Bystřičce k železniční zastávce Růžďka, měla bedněný přístřešek se sedlovou šindelovou střechou a kuželovitou stříšku nad zvonkem. V zobrazené podobě už zvonička nestojí, jak jsme zjistili v létě 1937. Takto doprovodil fotografii textem její autor Florián Zapletal
Fotografie je tedy z doby, kdy Bystřička byla podle některých tvrzení nejdelších obcí v republice. Po několikerém zaokrouhlování hranic v minulém století toto už dávno neplatí. Na druhou stranu jsme územními změnami zas něco získali. Třeba to zmiňované nádraží, které je nyní na Bystřičce.

Zvonička při silnici Read More »

Není proč mít v lese strach

Dle mého soudu byl les vždy bezpečnější než město. Pravděpodobnost, že vás někdo přepadne ve městě je mnohonásobně vyšší, než možnost úrazu v lese nebo napadení divokou zvěří. Shodou okolností se mi v poslední době sešly dva kulturní časopisy, které se lesu jistým způsobem věnují. První z nich jsou Souvislosti 4/2005, druhým pak Dějiny a současnost 11/2006. Zatímco první si všímá lesa a především stromů v literárních, mytologických a mýtických souvislostech, druhý pak především historickým obrazem lesa a postupnou proměnou jeho vnímání v očích společnosti. Pohany uctívaný prostor postupně ztratil mnohé ze svého sakrálnosti a stal se místem nebezpečným. Přesto byl v minulosti obýván a zalidněn mnohem více. Ostatně stačí si projít pěšky Beskydy. Na mnoha místech jsou zbytky starých stavení ještě zřetelné, na mnohých místech se ze stavení stávají zbytky. Trochu mne zaráží, že si v poslední době nějak víc počtu v časopisech přírodovědných a historických.

Není proč mít v lese strach Read More »

Kdysi dávno

image

Skenuju staré fotky, které jsem ještě nestačil zaarchivovat. Tato byla pořízena kdysi dávno někde nad Bystřičkou.
PS: Má někdo zkušenost se skenováním starých negativů na skleněných deskách a tip na dobrý (ale levný) skener pro tyto účely?

Kdysi dávno Read More »