Lidové noviny mi nedávno udělaly radost vydáním jedné z mých oblíbených knih. Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge jsem četl dávno před ztrátou panictví. Především pro knihy Hostující profesoři a Svět je malý se stal mým oblíbeným autorem, ale tato byla prostě první. Pokud si dobře vzpomínám, tak byla vydána v odeonské edici Čtení na léto. Znovu jsem musel vybuchnout smíchy při scéně, kdy hlavní hrdina při chystané nevěře před dívkou odhalí své tělo v manželčiných kalhotkách.
Kupodivu text za ta léta od svého vzniku příliš na aktuálnosti neztratil. A tak metody plánovaného početí stále nahrazují katolíkům antikoncepci. Tento týden je to druhá přečtená kniha, která se tohoto tématu dotýká, ovšem značně veselejším způsobem, než včera avizované Proměněné sny Petry Dvořákové. Škoda, že se knihy z této edice v novinových stáncích zdrží jen týden, někdy je to k rozhodnutí krátká doba. Navíc ne všude se dají dostat.

Související:
David Lodge: Vzpomínám si – text v Textech 39

Po delší době něco mimo prózu a poezii: kniha rozhovorů Petry Dvořákové Proměněné sny. Obecně nejsem žádný velký příznivec podobně koncipovaných knih, ale tentokrát příjemné překvapení. Pro toho, koho někdy trápily, sužovaly, či jen se dotýkaly otázky víry zajímavá věc. Podtitul Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra shrnuje vše podstatné. Otevřenost jednotlivých výpovědí je přesvědčující. Pohled knihy na víru je sice poněkud omezen katolickým vnímáním, ale my evangelíci si to už nějak odfiltrujeme. 😉 Faktem zůstává, že se zde objevila kniha, která přirozeně vypovídá o vztahu naší doby, křesťanství a víry z několika úhlů pohledu. Světlé i temné stránky, spíš ty v odstínech tmavší šedi. Snad je to dáno tím, že nevyšla v žádném z církevních nakladatelství.
Za povšimnutí stojí také fotografický doprovod knihy, který je dílem Petra Francána. Jeho fotografie tvoří předěly mezi jednotlivými rozhovory a jedna je i na obálce.

Jednoho z nejvýznamnějších současných prozaiků asi není třeba blíže představovat. Ten, kdo o něm nic neslyšel, na internetu nalezne informací dost, kdo od něj nic nečetl, má novou příležitost. Nakladatelství Mladá fronta v rámci edice jeho díla nyní přinesla první vydání nového románu. Před třemi lety mne potěšil Vypravěč , nyní je to Kozlova slavnost. Opravdu radostné počteníčko, které mohu doporučit. Tak nějak si představuji angažovaný román, který dokáže proplétat dějiny a fikci, osudy společnosti a osudy jednotlivce. Mám dojem, že podobné dílo, které by dokázalo s takovým záběrem, nadhledem a z více úhlů reflektovat minulé společenské období v české literatuře stále není. Pokusů už sice bylo dost, ale zatím žádný, který by mne nadchnul třeba tak, abych vydechl a řekl: jó, to je LITERATURA. Pokud mi něco uniklo, nebo máte jiný názor, dejte vědět v komentáři. 
Takže je koneckonců dobře, že před těmi několika lety autorovy politické ambice ztroskotaly a nestal se tím peruánským prezidentem. Svět sice možná přišel o druhého Václava Havla, ale dobře pro literaturu.
A ještě jedna výtka k redakci: str. 191 nahoře, fuj. Jasně, chyby jsou v (takřka) každé knize, ale když začali potíže. Aj, to mi rve nejenom uši, ale i srdce.