Kdo je autorem následujících veršů? (78)
Tak i dnes, byť o něco později, je tu otázka: Kdo je autorem následující básně?
Mám rád
Telefonní seznam jmen nenosím v hlavě
mám rád obyčejné věci
cvrčka v trávě
pomalovaný hliněný džbán
zázračnost řeči
kruhy na vodě pád kamene
a rudý jazyk plamene
V protokolu se nevyznám
v titulaturách a poctách
Mám rád co má váhu
co má barvu a není bez obsahu
křemene železa a mědi
jazyk bez cukru a octa
nevyhýbavé odpovědi
Neúčtuji má dáti dal
překračuji s námahou kopce
mám rád zlaté dukáty
podbělů co ústa otvírají klíčem
jantar slunce zrající v perlorodce
a teplou ruku která ti
pohladí mlčky čerstvé rány bičem
Kdo je autorem následujících veršů? (78) Read More »
STAŘÍ DOBŘÍ: Eugenio Montale (LXXIV.)
Italský básník (* 12. 10. 1896, † 12. 9. 1981), držitel Nobelovy ceny (1975), také literární a hudební kritik. Představitel tzv. hermetické poezie.
VÍŠ TO: MUSÍM TĚ ZTRATIT ZAS A NEMOHU
Víš to: musím tě ztratit zas a nemohu.
Jako ta rána do živého jitří
mne vše, čeho se dotknu, každý výkřik
ba i ten slaný dech, jež stoupá k chřípí
od mol a třísní jaro
janovské Sottoripy.
Krajina želez, lesy ráhnoví
v poprašku soumraku.
Dlouhý vřes z dálky, drásá trýzní vleklou
jak nehty sklo. Znamení hledám, smyté,
jedinou stopu po tobě z té lásky,
vryp.
A je tu mé peklo.
přeložil Vladimír Mikeš
STAŘÍ DOBŘÍ: Eugenio Montale (LXXIV.) Read More »
Literární noviny opouštějí redaktoři
Via Mediář ( http://www.mediar.cz/www/index.php?pid=1&id=1749) M&M ( http://mam.ihned.cz/1-10000115-15711680-101000_d-60 ).
Aneb všemi oblíbený Jakub Patočka.
Literární noviny opouštějí redaktoři Read More »
Tak trochu jiné pohlednice
Získal jsem cyklus šesti netradičních pohlednic, které ve své edici jedna báseň vydalo občanské sdružení Weles. Ve sličné grafické úpravě jsou zde prezentovány básně začínajících autorů, kteří jsou spjati s Brnem. Nevím, zda na všech místech, ale alespoň na Vsetíně byly distribuovány mezi návštěvníky besedy s bývalým šéfredaktorem časopisu Weles a básníkem Vojtěchem Kučerou zdarma. Jsem rád, že na tento počin, mohu upozornit a doufám, že edice se bude nadále rozrůstat.
…
Tak trochu jiné pohlednice Read More »
Andrej Arko: Počestné příběhy
Tak se mi do rukou dostala první kniha nového nakladatelství Marek Turňa z nepříliš vzdáleného Zlína, kterou jsou Počestné příběhy slovinského spisovatele a překladatele Andreje Arka (1947) v překladech Františka Benharta a Kateřiny Literové. Jedná se o příběhy, které se mi líbily svou zdánlivou jednoduchostí a klasickou pointou, a tak si dovoluji knihu doporučit vaši pozornosti. Rozhodně stojí za přečtení. Po Andreji Blatnikovi je to další ze současných prozaiků této nepříliš rozsáhlé, ale blízké a zajímavé literatury, se kterým stojí zato se seznámit.
Tak ať se novému nakladatelství daří!
Andrej Arko: Počestné příběhy Read More »
Kdo je autorem následujících veršů? (77)
Opět pravidelná pondělní otázka.
Pouť k černé Madoně na Loretu
Kterýpak básník není negrem?
(Marina Cvětajevová)
K tobě teď s prosbou jdu,
má černá Matko z Lorety,
neboť jsem černý jako ty
a z určitého pohledu
jsem negr
od hlavy až po paty,
dle jistých náhledů
jsem negr,
negr proklatý,
a tak jdu s prosbou,
abych zbledl.
To se ví, zbledl
jsem v zorném úhlu těchhle pohledů,
v úhlu těch předpotopních náhledů,
jinak se ovšem černat chci,
jak nejlíp dovedu.
A když jsem vzhlédl
tam v Sancta case
k Madoniným rtům,
myslím, zašeptala: Si,
žij synu ve své kráse
a černej do krásy,
jen nechtěj vypadat jak lilium.
Kdo je autorem následujících veršů? (77) Read More »
STAŘÍ DOBŘÍ: Gabriela Mistralová (LXXIII.)
Chilská básnířka (7. 4. 1889, † 10. 1. 1957), držitelka Nobelovy ceny (1945). Autorka milostné poezie a veršů pro děti.
CIZINKA
Má v řeči něco ze svých krutých moří
a z bůhvíjakých řas a divných písčin;
modlí se k bohu bez míry a tíže,
letitá, věkem odumírající.
Odcizila nám sad, jak nasázela
v něm kaktusů a bodlinatých bylin,
a vydechujíc dusivý dech pouště,
z lásek a vášní, jež ji vybílily,
nepoví nic, a kdyby pověděla,
z map cizí hvězdy by nám dala čísti.
Ať bude s námi osmdesát roků,
vždy jak by přišla právě v tuto chvíli
a z její řeči jenom němé tváře
snad pochopí to sténání a svisty.
A pak, až najednou umře mezi námi,
té noci, v níž se dobolí svých trýzní,
jen osud bude míti za podhlavník
a na něm smrt, mlčenlivou a cizí.
přeložil Lumír Čivrný
STAŘÍ DOBŘÍ: Gabriela Mistralová (LXXIII.) Read More »
Syntax! Syntax!
Jeden z rozšířených nástrojů pro blogování – WordPress – má na svých stránkách heslo “Code is Poetry!”. Kód je poezie. Asi ano. Musím s tím souhlasit, autor dobře napsaného kódu může zažívat pocit podobný estetické uspokojení, jako autor dobře napsané básně, nebo prozaického textu. Umělecký přínos tu sice není žádný, ale to přece není důležité. Sám znám ten stav, kdy neuspokojivě řazená slova vyvolávají podobnou nervozitu, jako chyby ve zdrojovém kódu. Chyby v syntaxi mi vadí u jazyka normálního i u těch skriptovacích. A tak, byť se mi do toho nechtělo, protože proč vrtat do fungujícího, jsem se rozhodl nakonec trochu překopat skript CnCat, který používám pro Potápěče tak, aby produkoval syntakticky správný kód, pro technokraty: validní. Souboj jsem nakonec vyhrál a upravený skript poslal autorům, třeba to použijí. A já se s klidným srdcem zase můžu věnovat literatuře. 🙂 Právě doháním rest a čtu knihu Harolda Blooma – Kánon západní literatury (Prostor, 2000).
Klíčová slova: Mluvnice češtiny 3
Co bude v Textech 36
Tak to vypadá, že devátý ročník časopisu dokončíme. A dokonce i v předsevzatém termínu, to je před kalendářním koncem zimy.
V čísle tak najdete například povídku Jany Oborné, poznámky a recenzi Martina Škabrahy, překlady Miljenko Jergoviće a Miljurky Vukadinoviće, slibovaný rozhovor s Marií Šťastnou, nějaké recenze a comics Michala Jareše. A také básně Yvety Shanfeldové, Jiřího Korbele. Obzvlášť si dovolujeme upozornit na verše z pozůstalosti olomouckého bohéma Leo Hrudy.
Co bude v Textech 36 Read More »