Kdo je autorem následujících veršů? (79)
Pondělní otázka: Kdo je autorem následující básně?
Lopota
Blůzu pocákanou barvami
navlékám každé ráno znovu, znovu,
prázdný, jak bývá Měsíc v novu,
když mlčí nad námi.
Jak Pierre Bonnard a jeho včelí nos,
když na míse ti jablka svá skládá,
k novému dni čichám, ještě bos,
jak voní, jestli si mne žádá.
Jste to vy, má jitra zářivá?
Už tak blízko u jeseně.
Dní i vlasů mi teď ubývá.
Je jich stále méně, stále méně.
Co sis nastřádal, to máš.
Z ničeho nic nerodí se.
Celý život jako kvaš
nanášíš na plátno lysé.
Kéž se k sobě vroucně přitulí
barvy na tom plátně vrchovatém,
červny, jež mne rychle minuly
a nepopsaly mne svým zlatem.
Je to možná něco víc než sen,
je to možná něco víc než slova.
Stokrát žízeň po výškách jak sten
rozdírá zas prsa Daidalova.
V lopotě setrvám do večerního stínu,
počkám na odlet špačků, na husy.
Až do konce nic si neprominu,
úlevu neposkytnu si.
Kdo je autorem následujících veršů? (79) Read More »
Tak se mi do rukou dostala první kniha nového nakladatelství Marek Turňa z nepříliš vzdáleného Zlína, kterou jsou Počestné příběhy slovinského spisovatele a překladatele Andreje Arka (1947) v překladech Františka Benharta a Kateřiny Literové. Jedná se o příběhy, které se mi líbily svou zdánlivou jednoduchostí a klasickou pointou, a tak si dovoluji knihu doporučit vaši pozornosti. Rozhodně stojí za přečtení. Po Andreji Blatnikovi je to další ze současných prozaiků této nepříliš rozsáhlé, ale blízké a zajímavé literatury, se kterým stojí zato se seznámit.