Patnáctá: Ondřej Hložek – Slezský nonstop
Novým přírůstkem mého jednomužného nakladadatelství Klenov se stala sbírka Slezský nonstop Ondřeje Hložka.
Patnáctá: Ondřej Hložek – Slezský nonstop Read More »
Novým přírůstkem mého jednomužného nakladadatelství Klenov se stala sbírka Slezský nonstop Ondřeje Hložka.
Patnáctá: Ondřej Hložek – Slezský nonstop Read More »
Anglický básník, dramatik a esejista amerického původu a nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1948 (26. září 1888, Saint Louis, Missouri, USA – 4. ledna 1965, Londýn, Anglie) patří z zakladatelům moderní poezie. Jeho Pustinu jsem si zamiloval už při prvním setkání, a to když jsem narazil na překlad Jiřího Valji v jednom ze starých čísel časopisu Plamen, ten knižně vyšel v Odeonu v roce 1967. Celý je dostupný na serveru Čítárny.cz. Slavná báseň vyšla česky také v překladu Jiřiny Haukové a Jindřicha Chalupeckého v roce pod názvem Pustá země. Kopii tohoto vydání si můžete stáhnout na https://monoskop.org/images/b/b4/Eliot_TS_Pusta_zeme_1947.pdf. V roce 1996 vydala Jiřina Hauková revidovaný překlad. Pod názvem Zpustlá země pak vyšel překlad Zdeňka Hrona v roce 2022. Slovenský překlad Lucie Eggenhofferové najdete na stránkách časopisu Dotyky. Známější je však asi překlad Jána Buzássyho a Zuzany Bothové z roku 1996. Jinak doporučuji studii Miroslava Zelinského Rok 1947 – rok Eliotovy Pustiny. Jednotlivým exitujícím překladům, další najdete zahrnuty ve vydání z roku 1996, by se dalo věnovat spoustu času, ale důležitá je samotná báseň. Tak aspoň první zpěv.
Pohřbívání mrtvých
Duben je nejkrutější měsíc, rodí
šeříky z mrtvé země, mísí
vzpomínku s touhou, vznítí
kořeny jarním deštěm z otupělosti.
Zima nás hřála, přikryla
zem sněhem zapomnění, sytila
uschlými hlízami tu trošku života.
Léto nás překvapilo, přišlo přes Starnbergersee
s přeháňkou; zůstali jsme na kolonádě,
pak v slunci jsme šli do Hofgartenu,
dali si kávu a hodinu si povídali.
Bin gar keine Russin, stamm‘ aus Litauen, echt deutsch.
A jako děti jezdili jsme k mému bratranci
arcivévodovi, svezl mě na saních,
a já se bála. Řekl: Marie,
Marie, drž se pevně. Sjížděli jsme s kopce.
V horách se člověk cítí volný.
Čtu dlouho do noci a v zimě jezdím na jih.
Jaké lnou kořeny a jaké rostou větve
v tom kamenitém rumišti? Ty nevíš,
netušíš, synu člověka, znáš jen změť
skácených model, do nichž pere slunce,
uschlý strom nedá úkryt, cvrček radost
a suchý kámen crkot vody. Jen
pod touto rudou skálou najdeš stín,
(zajděme do stínu té rudé skály),
a ukážu ti něco jiného
než ranní stín, jenž kráčí za tebou,
a večerní, jenž zvedá se ti vstříc;
ukážu ti strach v hrsti prachu.
Frisch weht der Wind
der Heimat zu:
Mein Irisch Kind,
wo weilest du?
„Před rokem dals mi prvně hyacinty;
říkali mi pak dívka s hyacinty.“
– Když jsme tak pozdě přišli ze zahrady
a mělas náruč plnou, vlasy zvlhlé,
ztratil jsem řeč a oči se mi mátly,
živ ani mrtev, nic jsem nevnímal,
zahleděn v srdce světla, do ticha.
Oeď und leer das Meer.
Madame Sosostris, slavná věštkyně,
moc nastydla, a přece s hříšnými
kartami platí v celé Evropě
za nejmoudřejší ženu. Tohle, řekla,
je vaše karta, utonulý fénický
mořeplavec. (Ty perly byly jeho oči.)
Tohle je Belladonna, Paní skalisek
a paní situací.
To je muž s trojí holí, tady Kolo,
zde jednooký kupec, a ta karta
je prázdná, značí, co má na zádech
a co já nesmím spatřit. Oběšenec
tu není. Pozor na smrt utopením.
Vidím dav kráčející v kruhu. Díky.
Vyřiďte drahé paní Equitonové,
že horoskop jí sama přinesu:
dnes člověk musí být tak opatrný.
Neskutečné město,
pod hnědou mlhou v zimním svítání
Londýnským mostem proudil dav tak hojný,
že žasl jsem, jak smrt má lov tak hojný.
šli vzhůru, občas krátce vzdychajíce,
a každý zíral na zem před sebou.
Pak sešli třídou krále Williama
k Marii Panně woolnothské, jež hluše
odbila poslední tón deváté.
Spatřil jsem známého a křikl na něj:
„Stetsone! Znám tě z lodí u Mylae!
Mrtvola, co sis loni zasadil
v zahradě, klíčí? Letos pokvete?
Či náhlé mrazy zžehly její záhon?
Drž stranou Psa, je přítel člověka
a drápy mrtvé z hrobu vyvléká!
Ty! hypocrite lecteur! – mon semblable, – mon frère!“
Překlad Jiří Valja, 1967
STAŘÍ DOBŘÍ: Thomas Stearns Eliot (CXXXI.) Read More »
Ze včerejšího čtení autorky knih Hornické vdovy a Sestry. A další příspěvek do volného cyklu Vládci slov. (S novou hračkou Pentax K3-III se teprve sžívám, ale snad to půjde.) Jinak večer s představením druhé knihy byl příjemným překvapením.
Vsetínský sochař, a můj dlouholetý přítel, Miroslav Machala obdržel Cenu města Vsetína. Velká gratulace! I na mých stránkách si můžete připomenout aspoň něco málo z jeho aktivit: Meridian 18, Machala-Goláň, Setkání ~ Rencontre: vernisáž. A také jsme v mém Klenově vydali sborník Mirkovi! k jeho sedmdesátinám. Několik kusů stále naleznete v distribuci.
Mirkovi Machalovi byla udělena Cena města Vsetína Read More »
Mezi nominovanými knihami na Cenu Jantar za literaturu je i sbírka Jakuba Chrobáka Krvaviny, kterou vydalo mé jednomužné nakladatelství Klenov vydalo závěrem loňského roku. Gratuluji i dalším nominovaným.
Krvaviny Jakuba Chrobáka nominovány na Cenu Jantar Read More »
Několik fotek z včerejšího uvedení sbírky Létající jelen Lenky Halové.
Z včerejšího uvedení Létajícího jelena Read More »
Z moravského turné autorů a včerejšího čtení na vsetínské Staré radnici. Nové knihy Igora Malijevského i Petra Šestáka stojí za pozornost, An-na pak za poslech.
Igor Malijevský, Petr Šesták, An-na Read More »
Mám slabost pro pístová plnicí pera (dobře, nejen pro ně), proto jsem nemohl přehlédnout americkou značku Narwhal. Některé modely jsou za opravdu dobrou cenu, ale když se objevil model Nautilus… Hm, byla to láska skoro na první pohled. Skoro. Chvíli jsem váhal, a najednou bylo vyprodáno. A stále ještě je, přestože jsou oznámeny i nové barevné varianty. Ale nakonec jsem objevil, že v Rumunsku by ještě k zakoupení byla, a to na e-shopu Penmania. E-shop sice není v angličtině, ale prodejce byl velmi ochotný. Po odeslání z Rumunska bylo pero na druhý den u mne. Poštovné, 16 Euro, vyvážila rychlost a dva cca A6 bločky Endless Storyboard s papírem Tomoe River 68 g, které prodejce přibalil.
Řada Nautilus byla uvedena na trh v říjnu loňského roku. A já konkrétně zatoužil po zcela černém peru s černým hrotem Narwhal Nautilus – Cephalopod Black. Černou se dá zkazit jen málo. A kupodivu ani leštěný černý ebonit není tak velký lapač otisků, jak jsem se obával. Pera jsou vyrobená z evropského ebonitu. Ebonit poznáte, krom toho, že je na dotek jiný než plast, tak má svou specifickou vůni. Tu můžete znát hlavně z některých prvorepublikových a poválečných per, než ebonit nahradily plasty. Nyní je tento materiál používán spíše pro vyšší modely per. A vzhledem taky jsem konečně mohl i doma uskutečnit pokus s třením ebonitu liščím ohonem. Liščí kůže se shodou okolností také doma našla. A? Funguje to. (Ale ne na barvených vlasech mé ženy. O sobě ani nemluvím, není zkoušet na čem.)
Pero bezpečně dorazilo chráněno v bílé krabici s magnetickým závěrem, se zárukou a krátkou instrukcí o plnění pera. Samotné pero je precizně zpracováno. Nelze nic vytknout. Víčko pera jde sundat po dvou a půl otáčkách. Délka pera s nasazeným víčkem je 149 mm, bez víčka 133 mm, průměr těla 13 mm, úchopu 11 mm a váha pera bez inkoustu je 37 g. Kapacita pístového plnění je 1,2 ml.
Pero je to poměrně velké. Jak vidíte, tak v celku asi o centimetr větší než Delta Jounal Oversize a o chlup větší než Opus 88 Bela. Víčko na pero nasadit nelze, ale s tím jsem počítal. U těchto velkých per stejně nikdy nenasazuju. Pero je dobře vyvážené a vhodné pro dlouhé psaní. Úchop je dostatečně dlouhý a závit na peru není tak ostrý, aby tlačil. Pero zaujme především svým vzhledem a netradičními průzory. Já si myslím, že Jules Verne, nadšený milovník pokroku, by z tohoto pera, které celé trochu připomíná ponorku, měl radost. Právě průzory na peru, , kterými můžete pozorovat kolik ještě zbývá inkoustu vypsat, jsou inspirovány okénky slavné ponorky kapitána Nema. S Nautilem se můžete setkat v legendárních Dvaceti tisících mil pod mořem nebo v Tajuplném ostrovu. Koneckonců: kdo z nás, chlapců, někdy nesnil o tom, že na palubu Nautila vstoupí a přečte si to známé a nezapomenutelné „Mobilis in mobili“.
Narwhal má ve svých perech hroty vlastní výroby, konkrétně u tohoto modelu o velikosti #6. Na boku hrotu je označena jeho síla, v mém případě F, na hrotu samotném pak vylisován narval, známý mořský jednorožec, který dal značce jméno. Pero hned od počátku píše na výbornou. Hrot se dá spolu s usazením z pera vyšroubovat. Z obrázku je patrné, že jde zaměnit například za hrot z pera Moonman T2. Hrot je vlhčí, což je pro mne jen plus, a jeho šířka odpovídá spíš evropským zvyklostem, než hrotům japonským. Jinak do pera jsem naplnil inkoust Gentle Green od japonské značky Guitar (koupil jsem u Stilo&Stile), pero si s ním rozumí velmi dobře.
Pokud máte rádi větší pera a pokud dáváte přednost pístovému plnění, pak by toto pero mohlo být právě pro vás. Za sebe můžu jen doporučit. Ke zpracování a funkčnosti nemám žádné výtky. Cena 120 Euro je velmi přiměřená, ta platí i pro černé pero s bronzovými doplňky. Za jiná barevná provedení si již budete muset připlatit. Pokud je aktuálně seženete.
Narwhal Nautilus – Cephalopod Black Read More »
Křest básnické sbírky Lenky Hálové Létající jelen (Klenov 2022)
Kde: Galerie Prostor, Stříbrná ulice, Valašské Meziříčí, 29. 1. V 18:00 AŽ 30. 1. V 6:00
Na FB akci najdete zde: https://fb.me/e/120L9HLQQ
Křest básnické sbírky Lenky Hálové Létající jelen Read More »