STAŘÍ DOBŘÍ: Johann Wolfgang Goethe (XXXXIX.)

Fausta známe všichni, o ostatních dílech tohoto velikána (* 28. 8. 1749, † 22. 3. 1832) víme, ale čteme je ještě? K překladům Vítězslava Nezvala je sice nutno přistupovat obezřetně, ale přesto není třeba na jeho snahy zapomínat.

Všude na pahorcích…

Všude na pahorcích
je klid —
Tam na vrcholcích
cítíš mřít
kraj, kterým jdeš.
Les utichl i s ptáky,
počkej, ty taky
tak utichneš —

STAŘÍ DOBŘÍ: Johann Wolfgang Goethe (XXXXIX.) Read More »

Lhotecký toleranční kostel

Tak jsem se konečně dostal k tomu, že jsem si zakoupil knížku Dřevěný toleranční kostel na Velké Lhotě Kateřiny a Pavla Křivohlavých, kterou vloni u příležitosti 220. výročí založení kostela vydalo občanské sdružení Dům na skále. Sice jsem ji v žádném z okolních knihkupectví neviděl, ale na faře vám ji rádi za 160 Kč prodají. Podle Pavla Křivohlavého, jinak lhoteckého faráře, by měla kniha opravovat některé mylné údaje přejímané ze starších publikací, mimo jiné i knihou Okres Vsetín, což je publikace sice rozsáhlá a užitečná, ale bohužel neprošla závěrečnou korekturou. Fuj!
O historii této svérázné stavby se toho z knihy dozvíme opravdu hodně. Například i to, že unikla „transferu“, přesunu do Valašského muzea v přírodě v Rožnově. Naštěstí! Nemůžu si pomoci, ale skanzen je opravdu už jenom atrakce pro turisty, která toho s valašským folklorem nemá až zas tak mnoho společného. Pokud jsem dobře informován, tak tomu napomohlo i zrušení permanentek, které poměrně hojně využívali místní občané. A tak nám v krajině zůstala živá památka, která má k mrtvému muzejnímu exponátu hodně daleko. Kostel tomuto nebezpečí unikl. Zůstává tak posledním zachovaným dřevěným tolerančním kostelem. Snad i nadále se mu budou vyhýbat různá nebezpečí (např. požáry), kterým až doposud vždy unikl.

Lhotecký toleranční kostel Read More »

Čtenář časopisů na konci července

Rozhovor s Petrem A. Bílkem, který vedl Jiří Trávníček v posledním předprázdninovém Hostu vzbudil řadu reakcí, dokonce byl přeložen i do ruštiny (je zde pouze špatně uvedena iniciála tazatele M. = Mojmír T., ale to je přece jenom jiná osoba). U koho? Převážně u těch učitelů univerzit, které nejsou v článku zmíněny. 😉 Asi píchnutí do vosího hnízda…

Čtenář časopisů na konci července Read More »

Literatura ve světě 03

Internetový časopis iLiteratura patří z těch českých literárních serverů k mým nejoblíbenějším. Představuje v našich končinách asi nejobsáhlejší a nejaktuálnější informace ze světa světových literatur, a tak je jenom dobře, že některé ze zde publikovaných informací vychází i knižně. Do ruky tak dostáváme přínosnou ročenku, která přináší přehled toho nejpodstatnějšího, co se odehrálo v jednotlivých národních literaturách.
Přesto si však nemůžu odpustit jednu výhradu k přehledu české literatury, který má na svědomí Radim Kopáč. Jaksi se tímto přidávám k diskuzi, která probíhá na stránkách Literárních novin, kterou před časem vyprovokoval článek Libuše Bělunkové. Bohužel i zde RK propaguje své aktivity a své přátele. Sakra, někdy mám ze současné české literatury smíšené pocity, ale přece jenom nevypadá tak, jak se ji snaží všude možně Radim Kopáč prezentovat.
Škoda, trochu to hodnotu svazku snižuje. A škoda, že se tak stálo právě u literatury, kterou známe všichni.

Na netu jenom související: Jiří Zizler: O ministerském katalogu

Literatura ve světě 03 Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (47)

Při pondělním ránu malý testík znalostí: Poznáte autora?

Mít zelené tělo

Město a všechno v něm je zelené.
V nejkratší době zezelenají všichni
kdo toto město navštíví.
Mnozí sem spěchají ze vzdálených zemí
aby zezelenali.
Někteří s sebou přivážejí i své koně a psy
aby i oni zezelenali.
Všichni obyvatelé tohoto města
až na několik výjimek
jsou zelení jak tráva a závidí malému počtu těch
kteří už jsou zelení jak jedle.
Jen jediný obyvatel tohoto města nemůže zezelenat.
Co by za to dal aby zezelenal!
Rád by byl den co den menší a menší
jen kdyby zezelenal.
Strašlivě tím trpí
a je ve stavu nejzazší podrážděnosti.
Ze žárlivosti ničí něžné zelené rostlinky.
Nelze ho utěšit
že není zelený.
Mít zelené tělo
myslí si
byl by život hračkou.

Kdo je autorem následujících veršů? (47) Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Otokar Březina (XXXXVIII.)

Básník (* 13. 9. 1868 v Počátkách – † 25. 3. 1929 v Jaroměřicích), který se vzdal svého (též poetického) jména (Václav Jebavý).

SIESTA

Sen modří šedivých ve stínech sněhu ožil,
však záře usnula ve zrůžovělých žlutích;
ve štolách světla vzduch se v ztuhlých vrstvách složil
a sípot os, jímž kvílí kola větrův, utich’.

Klid bílých linií se tiše krajem snoval
v šat slabě vzdmutých ploch a lesů mrtvých ladem;
let ptáků v azuru čar sítě nerýsoval,
dech živých nesrážel se v bílou páru chladem,

jen Velká Myšlenka jak oblak táhla nivou,
hrou stínů mluvila, snem světel, hlasem ticha,
sil sepětím a dominantou zádumčivou,
jež z hudby sněžných vln do lidských duší dýchá.

STAŘÍ DOBŘÍ: Otokar Březina (XXXXVIII.) Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (46)

Tentokrát zabrousíme za hranice české poezie. Nápověda je na konci textu. A otázka? Uhodnete autora?

Co bylo velké

Co bylo velké, to se malé zdálo.
Království bledla jak měď zasněžená.

Co vyděsilo, to už nevyděsí.
Nebeské země točí se a svítí.

Na břehu řeky, roztažený v trávě,
jak kdysi, kdysi, pouštím loďku z kůry.

/MONTGERON 1959/

Kdo je autorem následujících veršů? (46) Read More »