Portugalská básnířka (1894 – 1930), která svůj krátký život se třemi manželstvími ukončila předávkováním prášků na spaní, své první sonety napsala již v osmi letech.

Já nejsem ničí…

… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …
… … … … … … … … … … … … … …

Já nejsem ničí. A kdo snad by mě chtěl,
Žhavým sluncem poledním by musel být,
Oči jak čistý plamen by mít měl,
Jak věštec v nich tajemné světlo mít.

Měl by být mízou, jež poupata rozvíjí,
Šepotem, hlasem, výkřikem motýlím,
Větrem, jenž lodím plachty napíná.

Musí být takový a jiný zas za chvíli,
Silou být živelnou, jak oheň zběsilý,
Hvězdou být, jež ohňostroj hvězd zažíná.

Z portugalštiny přeložila Kateřina Ritterová (Olomouc: Votobia 1997)

Na chatě

Nestvůrky, stvůry, netvoři
všechen kal zvedli v jezeře.

Teď už tmu nad hladinou mžení protíná.
Zelený žabí skřehot v travinách.

Ohýnky u chat trochu skomírají,
na cestu klubka červů přelézají,

v mlhavé dálce, jako přes záclonu,
ztupělá jehla gramofonu

noří se z rýhy, pak zas potápí,
a z trouby ještě hýká Šaljapin.

Sestoupil svatý pokoj k vlhké zemi…
Trávníky pěchujíce podešvemi,

zhýralé nevěsty se v rozmáčeném světě
k ženichům lepí v stínu paraplete

a spolu se svítílnou pyskatý
trpaslík zalézá jim za šaty.

10. června 1923, Saarow / 31. srpna 1924, Causway
Z ruštiny přeložil Petr Borkovec

Verše této básnířky (1932 – 1963) patří k tomu nejlepšímu, co americká literatura po druhé světové nabídla. Ukázka je se sbírky Ariel, která vznikala krátce před dobrovolným odchodem autorky ze života.

ČERVENCOVÉ MÁKY

Malé máky, pekelné plamínky,
vy mi neublížíte?

Šleháte sem tam. Nemohu se vás dotknout
Strkám ruce do plamenů. Nepálí to.

A mě vysiluje vás pozorovat,
jak takhle šleháte, svraštělé a jasně rudé jako kůže úst.

Úst, která právě potřísnila krev.
Zakrvácené sukýnky!

Jsou výpary, že se jich nemohu dotknout.
Kde jsou vaše opiáty, vaše tobolky, po nichž se chce zvracet?

Kdybych tak mohla krvácet nebo spát! – –
Kdyby se má ústa mohla provdat za takovou ránu!

Nebo vaše šťávy, v téhle skleněné ampulce, vsáknout do mne,
tišivé, konejšivé.

Ale bezbarvé. Bezbarvé.

Z anglického originálu přeložil Jan Zábrana.