Plnicí pero Milevia – Arnošt Jonáš – Milevsko

Bohatství produkce českých plnicích per z období První republiky až let poválečných je fascinující. Přestože je někdy obtížné rozlišit výrobce a výrobkovou řadu, i tak se počet výrobců se pohybuje někde okolo třiceti. Patří mezi ně i Milevia Arnošta Jonáka z jihočeského Milevska působící v letech 1931(?)-1948. Asi nejpodrobněji historii této firmy přibližuje článek Petry Kratochvilové otištěný v Milevském zpravodaji č. 4 z roku 2020, který si zde dovoluji vložit samostatně (PDF). Také činnost této firmy byla ukončena Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. Byla začleněna jako i další výrobci (Ripet, Barclay, Ipo, Steinitz, Penco, Polak-Lukesle) nejprve do národního podniku Koh-i-noor, který měl již od roku 1945 pod národní správou i zkonfiskované Haro, výrobce per z Bílé Vody u Jeseníku, později pak do Centropenu. Začlenění jednotlivých výrobců a vznik podniku centropen podrobně popisuje disertační práce Davida Bohdálka Československý tužkárenský průmysl v centrálně řízeném hospodářství 1948–1968 (PDF).
Po válce se v milevské továrně měly (snad) vyrábět oblíbené modely per Smaragd a Krystal. Pro zájemce dodávám, že nezpracovaný archivní fond továrny se nachází ve Státním oblastním archivu v Třeboni.
Několikrát mi pera Milevia v aukcích unikla, ale tímto modelem, lépe řečeno celou psací soupravou, jsem si náladu vylepšil. Pero je osazeno americkým hrotem, takže lze dovozovat, že se jedná o předválečnou produkci. Za války byly nahrazeny hroty německými. Zub času se sice na peru podepsal, jak drobnými známkami užívání, tak tím, že u celuloidu dochází v průběhu desetiletí k drobným deformacím, ale na kráse mu neubral. I po letech dělá radost.

Plnicí pero Milevia
Plnicí pero Milevia

Milevia – reklama Mileroll
Milevia – reklamní leták, autor kreseb Václav Kubašta
Milevia – reklamní leták, autor kreseb Václav Kubašta

Plnicí pero Milevia – Arnošt Jonáš – Milevsko Read More »

Dvanáctá

Tentokrát malá publikace regionálního až lokálního významu. V jejím jádru se nachází korespondence Masarykových – především Charlotty Garrigue Masarykové – rodině Jarošků do Vsetína a vzpomínky členů rodiny Jarošků. Uspořádal a připravil Ladislav Štěpánek. K uvedení této dvanácté knihy mého jednomužného nakladatelství Klenov dojde 23. 06. 2021 17:00 – 18:30 na terase na střeše Masarykovy knihovny Vsetín. O hudební doprovod se postará ženský pěvecký sbor Luženky pod vedením Mirka Urubka.

Dvanáctá Read More »

Nevlastní sourozenci

Když jsem viděl, že toto Penco má hrot, na kterém je, kromě znaku této pardubické firmy, ještě nápis Imperial, bylo jasné, že se ho pokusím v aukci koupit. Více o historii per Penco v jednom z mých předchozích příspěvků. Takže dva nevlastní sourozenci z jedné továrny.

Plnicí pero Penco
Plnicí pero Penco

 

Nevlastní sourozenci Read More »

Texty 84 (zima 2020-21)

Je zde nové číslo Textů. A tentokrát vychází poměrně brzy po čísle předchozím. Číslo je obzvlášť bohaté na poezii, ale dostalo se i na další obvyklé rubriky. Překladem přispěl Milan Orálek, úvahami Tomáš Vašut a Martin Lukáš. A nelze zapomenout ani na dvě významná výročí, která si připomínáme (Jarda Kovanda: 80, Vít Slíva: 70).

Texty 84 (zima 2020-21)

úvodník
Martin Lukáš: Drobnosti

próza
Pavel Kotrla: Ryba, která řvala

poezie
Ewald Murrer
Jakub Bukay
Veronika Matúšová
Kristýna Petišková
Vít Malota
Petr Čichoň

překlad
Herman Charles Bosman: Ve stínu withaaku

výročí
Petr Odehnal: Čas pro Kovandu
Ondřej Hložek: Cherubín zatroubil k sedmdesátinám

jen tak
Tomáš Vašut: Lektorovo velmi fiktivní kolokvium aneb Poslední lekce distanční výuky, Segedín, květen 2020
Martin Lukáš: Bábel a Babel

recenze
Ondřej Hložek: Stárnutí bohémského subjektu (Jan Kunze: Monstre Charmant)

[scribd id=498706015 key=key-PQ98XGqfkJSR5HcrkCD2 mode=scroll]

Všechna předchozí čísla najdete na stránkách Textů.

Texty 84 (zima 2020-21) Read More »

Když „vaří“ inkoust chemik

Mám na hraní nový vzorek inkoustu, který mi zaslal pan Josef Planeta (planeta@iach.cz). Jedná se o jeho verzi 5.2 permanentního, neutrálního, syntetického fero-galátového inkoustu, připraveného bez použití duběnek. Duběnky jsou přírodní produkt, a tak je každá várka inkoustu z nich uvařená trochu jiná. Při použití chemických látek by tedy měla být zaručena stále stejná barevnost. Jeho autor chce vytvořit inkoust, který by byl náhradou inkoustu duběnkového, a tedy vlastně i dokumentního. Měl by tedy dobré archivační vlastnosti, odolnost proti slunci, vodě. A zároveň netrpěl neduhem inkoustu duběnkového, tedy jeho kyselostí, která časem degraduje papír.
U inkoustu nás ale zajímá hlavně to, jak se s ním píše, Takže pojďme na to.


Inkoust jsem postupně zkoušel ve třech perech: Pilot Metropolitan s hrotem M, Parker IM s hrotem F a PenBBS 323 s hrotem F-bent. V peru Pilot Metropolitan, se kterým jsem zkoušel nejvíc, patřil k těm vlhčím. Přesto inkoust schne poměrně rychle, do papíru se zapíjí bez problému. Při psaní má lehký nádech do fialova, tedy pokud ho rozmažete prstem nebo namočíte ve vodě. Krytí je fajn. V peru nezasychá. Na běžném kancelářském papíru 80 g jsem ani nepozoroval nějaké propíjení. Snad jen lehký ghosting. Podle autora ani netvoří v peru nějaká rezidua (po roce používání zatím nemusel čistit). Po tom krátkém používání mohu potvrdit. Také v peru PenBBS nebyl žádný problém. Pouze tato starší verze Parkeru IM trpěla tvrdým startem, ale to se všemi inkousty, obecně známý neduh tohoto modelu.

Inkoust jsem používal jenom krátce, takže archivační vlastnosti nemůžu nějak potvrdit, ty prověří až čas. Ale zkoušel jsem aspoň voděodolnost. Lehké rozpití se ustálilo asi po třech minutách. Ani po přibližně další čtvrthodině už nebylo další vymývání patrné a již se dále ve vodě nerozpíjel. Taky je nutné vzít v potaz skutečnost, že se jednalo o poměrně čerstvý text starý jen dva dny, inkoust by tedy měl dle tvůrce ještě nějaký čas zrát. S odstupem by mohl být tedy ještě lepší, ale i tak je myslím v tomto ohledu výborný, jak je ostatně patrné z posledního snímku s vysušeným papírem. (Podle autora inkoustu je k dokončení chemické přeměny zapotřebí něco přes týden, v porovnání se dvěma dny se pak vodostálost výrazně zvýší.)
A jak si vede ve srovnání s běžnými inkousty? Černých mnoho nemám, Parker došel, takže srovnávám s inkousty Rohrer&Klingner Leipziger Schwarz, Herbin Perle Noire, Kooh-i-noor černý. Jak je z připojených snímků patrné, tak R&H LS má okem patrný lehký nádech modré, KIN pak nádechem zelené. Neutrální bez dalšího barevného tónu je pak Herbin.
A závěrečné zhodnocení? Za mě dobrá práce a mám radost, že jsem mohl vyzkoušet něco nového. Určitě bych dostupnost tohoto inkoustu uvítal.

Když „vaří“ inkoust chemik Read More »