Když „vaří“ inkoust chemik
Mám na hraní nový vzorek inkoustu, který mi zaslal pan Josef Planeta (planeta@iach.cz). Jedná se o jeho verzi 5.2 permanentního, neutrálního, syntetického fero-galátového inkoustu, připraveného bez použití duběnek. Duběnky jsou přírodní produkt, a tak je každá várka inkoustu z nich uvařená trochu jiná. Při použití chemických látek by tedy měla být zaručena stále stejná barevnost. Jeho autor chce vytvořit inkoust, který by byl náhradou inkoustu duběnkového, a tedy vlastně i dokumentního. Měl by tedy dobré archivační vlastnosti, odolnost proti slunci, vodě. A zároveň netrpěl neduhem inkoustu duběnkového, tedy jeho kyselostí, která časem degraduje papír.
U inkoustu nás ale zajímá hlavně to, jak se s ním píše, Takže pojďme na to.
Inkoust jsem postupně zkoušel ve třech perech: Pilot Metropolitan s hrotem M, Parker IM s hrotem F a PenBBS 323 s hrotem F-bent. V peru Pilot Metropolitan, se kterým jsem zkoušel nejvíc, patřil k těm vlhčím. Přesto inkoust schne poměrně rychle, do papíru se zapíjí bez problému. Při psaní má lehký nádech do fialova, tedy pokud ho rozmažete prstem nebo namočíte ve vodě. Krytí je fajn. V peru nezasychá. Na běžném kancelářském papíru 80 g jsem ani nepozoroval nějaké propíjení. Snad jen lehký ghosting. Podle autora ani netvoří v peru nějaká rezidua (po roce používání zatím nemusel čistit). Po tom krátkém používání mohu potvrdit. Také v peru PenBBS nebyl žádný problém. Pouze tato starší verze Parkeru IM trpěla tvrdým startem, ale to se všemi inkousty, obecně známý neduh tohoto modelu.
Inkoust jsem používal jenom krátce, takže archivační vlastnosti nemůžu nějak potvrdit, ty prověří až čas. Ale zkoušel jsem aspoň voděodolnost. Lehké rozpití se ustálilo asi po třech minutách. Ani po přibližně další čtvrthodině už nebylo další vymývání patrné a již se dále ve vodě nerozpíjel. Taky je nutné vzít v potaz skutečnost, že se jednalo o poměrně čerstvý text starý jen dva dny, inkoust by tedy měl dle tvůrce ještě nějaký čas zrát. S odstupem by mohl být tedy ještě lepší, ale i tak je myslím v tomto ohledu výborný, jak je ostatně patrné z posledního snímku s vysušeným papírem. (Podle autora inkoustu je k dokončení chemické přeměny zapotřebí něco přes týden, v porovnání se dvěma dny se pak vodostálost výrazně zvýší.)
A jak si vede ve srovnání s běžnými inkousty? Černých mnoho nemám, Parker došel, takže srovnávám s inkousty Rohrer&Klingner Leipziger Schwarz, Herbin Perle Noire, Kooh-i-noor černý. Jak je z připojených snímků patrné, tak R&H LS má okem patrný lehký nádech modré, KIN pak nádechem zelené. Neutrální bez dalšího barevného tónu je pak Herbin.
A závěrečné zhodnocení? Za mě dobrá práce a mám radost, že jsem mohl vyzkoušet něco nového. Určitě bych dostupnost tohoto inkoustu uvítal.
Když „vaří“ inkoust chemik Read More »
Laban Artemis Navy Blue
Je to jen pár týdnů, co tajvanský Laban uvedl svou řadu inkoustů inspirovaných řeckou mytologií. Řada je to pěkná, ale protože oranžovou používám zcela výjimečně a dávám přednost temně modrým a širokému spektru zelených. Poseidon už je ale mimo, takže tu na mě z celé řady zbývala pouze lahvička s inkoustem Artermis Navy Blue. Taky skoro pětistovka za lahvičku není málo, byť drahoty japonských a jiných značek ještě nedosahuje. Aspoň že je v lahvičce 50 ml. Určitě lze ocenit krásné balení a přiložený letáček. Trochu mne jen zarazilo úzké hrdlo lahvičky. Suverénně nejužší ze všech lahviček inkoustů, které mám, takže je celkem je s čím srovnávat (pokud teda pominu ty malé).
Artemis je bohyně Měsíce, měsíčního svitu, sestra boha Apollóna, jeho starší dvojče. Krásná a urážlivá bohyně lovu. Zvolená barva tak s odkazem na noc docela dobře koresponduje. Vzhledem k barvě jsem inkoustem naplnil starý Centropen 10016. Oba si navzájem rozumí bez problémů. Jak je z fotografií patrné, tak je to temně modrý inkoust, opravdu sytý a s vysokou kryvostí. Žádná vyblitina. Pro mě velmi příjemný odstín. Na běžném kancelářském papíru zasychá poměrně rychle. Je tmavší než Parker Quink Blue Black a o něco světlejší než Blackbird Magpie Blue/Black, aspoň pro rychlé srovnání. Pokud jste milovníci této barvy, tak lze jen doporučit.
Laban Artemis Navy Blue Read More »
Desátá z Klenova
Nová kniha mého nakladatelství Klenov: Alžběta Johanka Petrová a Kateřina Sýsová: Zastaveni (2021)
Penco Lux 340
Pera z poválečné produkce pardubické firmy Penco s námi příliš dlouho nepobyla. Škoda. Pokud se ohlédneme do historie, tak musíme až ke známé pardubické firmě J. Brod, ta byla za okupace germanizována (Füllhalter-Fabrik Gerlach & Bezner) a vyráběla se pera Imperial. Na která se také dá ještě narazit. Na konci války byly Pardubice několikrát bombardovány a při jednom z náletů vzala za své i továrna. Po osvobození vzniklo z Imperiálu družstvo Penco, a to na ustavující schůzi 17. 10. 1945. Vyráběla se zde pera Lux, Junák a jiná. Po 10 letech bylo družstvo přejmenováno na TVAR Pardubice, výrobní družstvo zaměřené na zpracování plastických hmot. (A jen pro doplnění: existovala i italská pera Pen-Co (Penco), která jsou ve světě známější.)
U mého Penca Lux původní hrot zmizel v proudu času… Nahlodán minutami věčnosti nepřežil mou snahu o záchranu a zprovoznění, a tak jeho poklidně spočívá v krabičce v šuplíku. Ale ocelový hrot ze starého Centropenu slouží také poměrně dobře, byť pružnost, flexibilita a hladkost zlatého hrotu chybí. S perem samotným nebylo nicméně po získání zapotřebí dělat nic zvláštního. Stačilo důkladně vymýt, vyčistit drážky přivaděče a i po sedmdesáti letech od svého vzniku slouží stále dobře. Pero má pístové plnění a je to s podivem, že u tohoto konkrétního nebyl zapotřebí žádný zásah. Ani po té době od svého vzniku neprotéká a těsní. Jen s inkoustem jsem se raději nepouštěl do žádných experimentů, použitý je osvědčený Pelikan Dark Green.
Ta poválečná pera prostě nepřestávají fascinovat. Je to vizuálně atraktivní kousek z celuloidu, lehký a dobře padnoucí do ruky. Vršek jde na tělo nasadit, ale s vyvážením to pak už není úplně ono. Funkčně je pero zcela bez problémů a kupodivu ani nijak netrpí zasycháním. Necháte týden dva ležet, vezmete do ruky – a píše hned. To nebývá samozřejmost ani u nejnovějších produktů. (Jiné Penco Lux najdete na stránkách Penmanie.)
Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu
Mé potíže se včelami začaly, když jsem vyhrál sázku, že projdu nahý dědečkovým včelínem. Tedy ne úplně nahý, stačilo trenýrkách. Sázku jsem nad bráchou vyhrál, ale pár týdnů týdnů mě pak nikdo nepoznával. Ideální příležitost, jak zjistit, že mám alergii na včely. Stačilo jedno dobře mířené žihadlo do hlavy. Nicméně – neznamená to, že bych na včely zanevřel. Dědeček byl vášnivý včelař, zapálený pro každou inovaci, a jeho knihovna byla plná odborné včelařské literatury, kterou jsem si rád listoval. Mrzí mě, že jsem ale tehdy neprojevil větší zájem o časopis Česká včela, o kterém jsem se mylně domníval, že je také včelařský. Byl do velké míry literární a skončil v nenávratnu. Včelínům a úlům se teď raději vyhýbám, ale i tak jedna z mých oblíbených tras (nejen) na kole vede přes včelařskou naučnou stezku za Velkou Lhotou. Za tou stojí Miroslav Urban. Ten je nejen autorem několika publikací, které se věnují chovu včel, ale nově také publikace pro děti Včelky ze starého dubu. Ručně vázaná kniha nezapře nadšení pro věc a na příběhu jedné z dělnic v krátkých dvaadvaceti kapitolách život včet. Od prvních okamžiků, kdy se rodí z vajíčka, až po okamžiky poslední. Všechny autorovy knihy si můžete objednat na stánkách http://medurban.cz. Můžete také navštívit včelařův instagram, kde najdete i fotografie ze vzniku knihy.
Miroslav Urban: Včelky ze starého dubu Read More »
Rozhovor Oldřicha Šuleře ke knize Ukradený smích
Český rozhlas Ostrava odvysílal rozhovor s Oldřichem Šuleřem o jeho prozaické prvotině Ukradený smích, kterou vydal v mém malém nakladatelství Klenov. Knihu si můžete zakoupit například přímo na stránkách autora. Stejně tak si zde můžete zakoupit i jeho novou knihu autora V očích měli plameny, která je věnována osudu Jana Zajíce a kterou jsem do tisku také připravoval.
Rozhovor Oldřicha Šuleře ke knize Ukradený smích Read More »