Verdigris v běhu: měď, ocet, sůl. Nyní a před.

Bohatství produkce českých plnicích per z období První republiky až let poválečných je fascinující. Přestože je někdy obtížné rozlišit výrobce a výrobkovou řadu, i tak se počet výrobců se pohybuje někde okolo třiceti. Patří mezi ně i Milevia Arnošta Jonáka z jihočeského Milevska působící v letech 1931(?)-1948. Asi nejpodrobněji historii této firmy přibližuje článek Petry Kratochvilové otištěný v Milevském zpravodaji č. 4 z roku 2020, který si zde dovoluji vložit samostatně (PDF). Také činnost této firmy byla ukončena Vyhláškou ministra průmyslu ze dne 27. června 1948 o znárodnění podniků podle zákona č. 114/1948 Sb. Byla začleněna jako i další výrobci (Ripet, Barclay, Ipo, Steinitz, Penco, Polak-Lukesle) nejprve do národního podniku Koh-i-noor, který měl již od roku 1945 pod národní správou i zkonfiskované Haro, výrobce per z Bílé Vody u Jeseníku, později pak do Centropenu. Začlenění jednotlivých výrobců a vznik podniku centropen podrobně popisuje disertační práce Davida Bohdálka Československý tužkárenský průmysl v centrálně řízeném hospodářství 1948–1968 (PDF).
Po válce se v milevské továrně měly (snad) vyrábět oblíbené modely per Smaragd a Krystal. Pro zájemce dodávám, že nezpracovaný archivní fond továrny se nachází ve Státním oblastním archivu v Třeboni.
Několikrát mi pera Milevia v aukcích unikla, ale tímto modelem, lépe řečeno celou psací soupravou, jsem si náladu vylepšil. Pero je osazeno americkým hrotem, takže lze dovozovat, že se jedná o předválečnou produkci. Za války byly nahrazeny hroty německými. Zub času se sice na peru podepsal, jak drobnými známkami užívání, tak tím, že u celuloidu dochází v průběhu desetiletí k drobným deformacím, ale na kráse mu neubral. I po letech dělá radost.