Další výlet do dávných českých a moravských luhů a hájů. I na Hané se kdysi vyráběla plnicí pera. V Nových Hodolanech se nacházela továrna na pera Heinricha Geschmaie, která byla arizována rakouským nacistou Josefem Pühringerem. V poválečném tisku pak naleznete na inzeráty Karla Serby. (Jeho pero se mi do rukou ještě nedostalo.) A pak je tu ještě IPO. Nevím o něm o nic moc víc, než že existuje. Pero stačilo rozebrat, vyčistit, namazat píst. (Včerejší soustružení korkového těsnění ze zátky od šampusu mělo taky něco do sebe. Nefotil jsem, ale tady je něco podobného.) I po těch letech se dá perem v pohodě psát. Píst chodí hladce a hrot nijak neškrábe. Případné doplňující informace potěší.

Tak ještě jeden z posledních kousků (když nebudu počítat ta historická). To první transparentní jsem ztratil na autorském čtení v zimě v Ostravě, takže jsem si objednal časně zjara druhé. Koronavirus udělal svoje. Dorazilo po půl roce. Kdyby si ho někdo chtěl objednat, tak za tu dobu zdražilo na dvojnásobek. Ale nemám mu co vytknout. Asi nejlevnější vakuové plnění na trhu, velká kapacita, slušný hrot a pořád za pár korun. A jen tak trochu „inspirováno“ TWSBI VAC 700. Když Čína kopíruje Čínu…
A jedna malá poznámka k zápisníku Lamy. Papír je ok. A6 do kapsy ideální, dvě záložky potěší, kapsa taky. Jen to poutko mohlo být volnější, používám širší pera. A nakonec jsem vyřešil hádanku s perforovanými stránkami určenými k vytrhnutí. Na začátku zápisníku jsem je teda nečekal…

Když dorazilo, vypadala v tu chvíli neznámá značka Broadway Fountain Pen (nebo zde) tak trochu na neuvážený kup. Ale nakonec asi láska. (Když už má to srdíčko.)
Co v takovém vedru, než se snažit aspoň částečně zrestaurovat staré pero do provozuschopného stavu. Cesta ještě není u konce, ale čtrnáctikarátový zlatý hrot je příjemně flexibilní a prostě píše jedna radost.