Takže vlastní duběnkový inkoust čerstvě uvařen. Druhá várka rozdrcených duběnek na inkoust za studena se prozatím louhuje. A její čas teprve přijde. Zelenou skalici jsem koupil v drogerii, arabskou gumu objednal ve výtvarných potřebách. Duběnky stačí nasbírat v lese. (Chvilku to zabere.)
Z více variant receptu jsem nakonec použil pro vařenou variantu inkoustu recept, který na svých stránkách uvádí Dominik Matus. Důvod byl jednoduchý: zdál se mi nejrychlejší.
Takže duběnky jsem rozdrtil. Něco i do zásoby. Abych si to ulehčil, tak jsem použil přesně 18 g drcených duběnek, 8 g zelené skalice (síran železnatý), 7 g arabské gumy a recept uvádí 145 ml vody (130 ml na vaření, 15 ml na rozmíchání gumy a skalice). Ale vody jsem dal rovnou víc, protože si mi nechtěla dolévat. Stačilo dvě hodiny vařit duběnky pod pokličkou a pak trochu zredukovat. Po zchlazení jsem dvakrát přefiltroval. (Škraloup na hladině se mi nevytvořil.) Posloužily staré silonky a papírové utěrky. V této fázi byla barva tekutiny světle hnědá. Po přimíchání rozpuštěné zelené skalice a arabské gumy roztok ztmavnul. Přilil jsem trochu alkoholu, který byl po ruce, abych zabránil pozdějšímu plesnivění. Takže pokud znáte aromatizované inkousty od Herbina, tak tento má specifické valašské aroma. Pořádně promíchat a víceméně hotovo, byť inkoust by měl ještě trochu zrát.
Vyzkoušel jsem inkoust s namáčecím perem. Myslel jsem si, že není moc hustý a budu muset přidat trochu gumy, ale byl to jen první dojem. Inkoust na hrotu drží normálně, neskapává. Takže teď už jen se rozhodnout, které plnicí pero obětovat. Jinhao 159 prohrálo sázku. Ale zatím se zdá, že obavy byly zbytečné. Uvidíme, co hrot časem…
Inkoust se v peru chová normálně a zasychá poměrně rychle. Při použití v obyčejném zápisníku Flexies od Halmy 365 na druhou stranu papíru nepropíjí.

Pokračování pokusů najdete v příspěvku Duběnkový inkoust podruhé a potřetí, žaludový inkoust.

S Tureckem není v posledních letech spojeno příliš dobrých zpráv. Jak roste jeho chuť obnovit zašlou slávu, tak se objevují spíš ty o bazilikách opět proměněných v mešity nebo o rostoucích mocenských ambicích v Středomoří i Blízkém Východu. O útočné rétorice nemluvě. Ale aspoň milovníkům per by mohla radost kolekce značky Scrikss, která existuje od roku 1964 (rumunské stránky nabídnou lepší vizualizace). Poměrem cena, výkon a zpracováním dává Scrikkss na frak známějším značkách. Pokud chcete sáhnout po peru Parker nebo Waterman, zkuste popřemýšlet i o této značce, není to špatná volba. Ocelový hrot M u tohoto konkrétního pera odpovídá západním zvyklostem, je tedy širší než japonské, a je poměrně vlhký. Pružnosti příliš nepobral. Pero používám jak s konvertorem, které bylo jeho součástí, ale vyzkoušel jsem i bombičky s inkoustem téže značky. Černé lakové úpravě vrchní části a pochromovanému tělu, které je zdobené vlnami, není co vytknout.