Značku plnicích per Centropen, případně Koh-i-noor, zdá z dětských školních let snad každý příslušník nejenom mé generace. Tedy pokud nebyl levák, který někdy mohl psát propiskou. Historie českých per je ale mnohem barvitější a bohatší o řadu dalších předválečných a krátce poválečných značek. Nejstarší českou továrnu na ocelová plnicí pera Miro založil v roce 1919 František Pešek v Bohumilicích (okr. Prachatice). V roce 1934 ovdovělá Anna Pešková přijala za společníka firmy Stanislava Hejhala, který provoz modernizoval a rozšířil. Ještě v roce 1949 je 23. 7. otištěn v Rudém právu (!) inzerát na tato pera.

Tuto továrnu na psací pera pak, jako i další, později převzala též znárodněná společnost Koh-i-noor. A psací potřeby (plnící pera, patentní tužky, pera na tuhý inkoust čtyřbarevné tužky a pera) se v továrně vyráběly až do jejího zrušení v roce 1995.
Takže mít jedno mezi svými není od věci. Je to kus historie. Tento konkrétní model bez označení je menším perem, které má v zavřeném stavu 11 cm a s nasazeným vrškem pak 14 cm. Je tak menší i mezi menšími, víceméně kapesní. Plněno je vnitřním pístovým mechanismem, který i po těch letech funguje. Hladinu pera lze pozorovat v žlutém transparentním okně. A jak píše? No, nic moc úplně hladkého. Že by tento hrot úplně klouzal po papíru tvrdit nebudu. Ale na druhou stranu nic dramatického, psát by se s ním dalo. Ale krom pak pár zkušebních řádků s tím nepočítám. Jako svědka pohnuté české/československé výroby per se ho určitě zbavovat nebudu.

Dobové reklamy: