První a poslední: Michail Arcybašev – Dělník Ševyrev
První a poslední: Michail Arcybašev – Dělník Ševyrev Read More »
Nestává se mi příliš často, abych nějaký almanach přečetl od prvního písmenka do posledního. Tady u to ho se mi to stalo. Když už ty úvodní a citace z Arkádských svitků (Až nebude pastýřů, nebude stád. / Až nebude stád, nebude světa. / Až nebude světa, nebude člověka. / Smrt pastýřů bude i smrtí člověka. (Vilenthius. Arkádské svitky)) jsou archetypálním připomenutím, na které pak navazuje Pastýřský manifest. Více než sto čtyřicet stran zmenšeného formátu A4 na jedno téma. Z různých úhlů, v různých souvislostech. Texty nečekané. Od těch věnujících se pasteveckým psům a rituálnímu porážení zvířat v islámské kultuře (na českém příkladu) až ke guerillovému pastevectví ve městech, k souvislostem mezi valašským pastevectvím a zbojnictvím, k pasteveckým hudebním nástrojům a nechybí ani texty literární. K tomu bohatý výtvarný a fotografický doprovod.
A ještě jedna věc stojí za zaznamenání. Almanach se hlásí „k vizi svobodné tvorby vycházející z principů D.I.Y. a undergroundové tradice. S hrdostí prohlašujeme, že v Pasteveckém almanachu není ani jedna reklama a že se na žádném kroku v procesu tvorby nepodílel ani jeden státní úředník.“ Ano, i tak se stále dá.
Kde almanach seženete? Nevím. Z tiráže jsem se nedozvěděl. Tak snad jen kontaktní email: ..
Prostě přečteno s radostí.
Pastevecký almanach 1 Read More »
Hucho hucho – archivní foto výlovu hlavatek na Bystřičce. Bylo a není: „Jistým dočasným úspěchem skončilo vysazování např. v nádrži Bystřička na vsetínsku, odkud v roce 1979 vytáhlo do přítoku ke tření 64 hlavatek s průměrnou délkou kolem 80 cm.“ (Chytej.cz)




Z večerního výletu do Zlína na čtení Martina Stöhra
http://www.galeriezlin.cz/cz/program/basnici-martin-stohr.html

Petr Pavel

Jaroslav Kovanda

Martin Stöhr a Petr Pavel

Básníci v Prostoru Zlín – Martin Stöhr Read More »

psáno pro Host 04/2012.
V počátcích internetu se v některých okamžicích okouzlení zdálo, že hypertext má šanci do značné míry pozměnit vnímání literárního díla jako uzavřeného a definitivního celku. Prozatím se ukazuje, že žádná taková revoluce nenastala. V mezičase se objevily elektronické knihy a čtečky, ale ani ony nepřinesly v tomto směru příliš velký posun. Můžeme sice on-line sdílet své pocity ze čtených (nebo dočtených) textů, ale opět platí: obsahu knih samotných se to příliš nedotklo. A to dosud ani pouze těch elektronických. Snad s jednou výjimkou a tou jsou učebnice. Ne náhodou firma Apple svými posledními produkty míří do této oblasti (a snaží se i jiní), takže již brzy může být vše jinak. Není důvod, aby se učebnice a encyklopedie nestaly doménou interaktivnosti. Jinak řečeno, hypertextové nepropojení by bylo chybou, když už zde ta možnost existuje. Ale pozor na přesycení! I zde může být lineární čtení mnohdy užitečnější než nekonečný proud odkazů a rozboček.
Avšak někdy se objeví i zajímavější pokus literární, jako například krátká povídka Hra Deirdry Kiai, která možnosti interaktivity využívá. Není bez zajímavosti, že autorka je vývojářkou her. I její povídka je koneckonců postavena na jednom herním enginu používaným pro textové hry. Byla zveřejněna v rámci Interactive Fiction Competition, který se koná již sedmnáct let, avšak ani tyto stránky nenabízejí příliš originálních pojetí. Ale i tak, textovým hrám jsme se příliš nevzdálili. Postačí si vzpomenout na experimenty Cortázarovy a Calvinovy a opět si uvědomíme, že jsme se s něčím podobným již setkali. Čtení textu podle různých postupů (a pořadí) je možné i bez vyspělé technologie. Přes veškerý technický pokrok, rychlé změny a fragmentárnost zůstávají naše preference pravděpodobně tradičnější, než se zdá. Nadále toužíme především po příběhu a vyprávění. Snad i proto se mnohokrát ohlašovaná smrt románů stále odkládá na neurčito, stačí se podívat na žebříčky prodejnosti. Místo pro experimenty zde jistě je a bude. Ale pokud se něco zásadního nezmění, ve většině se budeme i nadále vracet k dobře tomu známému a tradičnímu — klasickému příběhu.
Anketní otázka Tvaru zněla: Co vás přimělo k tomu, abyste si založil blog? Naplnilo se vaše původní očekávání? Jak často na blogu publikujete a co vás obvykle k sepsání nového příspěvku inspiruje?
Odpovědi vyšly v jeho posledním letošním čísle.
Moje je zde:
Na začátku se asi sešly dvě okolnosti. Skutečnost, že jsem si psal, podobně jako i mí přátelé, papírový deník a skutečnost, že publikování na internetu se stalo snadným. Objevila se řada služeb, které umožňovaly snadné založení vlastního blogu a též skripty, které umožňovaly snadnou instalaci na vlastní server. Takže nebyl důvod proč to nezkusit. Neměl jsem žádné velké ambice, takže zájem mne spíš příjemně překvapil a koneckonců překvapuje mne dodnes. Snažím se publikovat několikrát za měsíc, někdy to jde lépe, někdy hůř, ale po těch deseti letech je to do velké míry už i setrvačnost. Rozhodně je příspěvků méně než v prvních letech. A taky pravidelné sloupky, které publikuji v Hostu bych dříve publikoval nejprve na blogu. Nyní je to v obráceném pořadí. Navíc to původní nadšení, že to technicky jde a funguje je pryč. Ale blog svůj okruh pravidelných čtenáře má a těší jak návštěvy nových čtenářů, tak skutečnost, že to někdo čte.
Další publikované odpovědi:
Jaromír Typlt: Blog ve svém zrcadle
Vojtěch Kučera
Vyslovím se: Anketa mezi literáty bloggery Read More »
Bátrnka, ještě z dob, kdy patřila k Bystřičce, nyní Malá Bystřice.

Zámčisko z Bátrnky, foto R. Pavlík z jara 1932

Zámčisko z Bátrnky, cca 1960, stejně tak i níže uvedená fotka, obě z mého archivu

Stejné místo, rozdíl třicet let Read More »