Milovník rizota na výletě

Fanouškem motosportu rozhodně nejsem, ale pozvání do depa a být hostem jedné ze stájí účastníků na dnešním mistrovství světa superbiků se odmítnou nedalo.
image
Koneckonců jistý půvab, to prostředí kolem mělo.

image

Více raději cenzurováno 😉

image

Navíc jsem si uvědomil jednu dlouho potlačovanou věc. Asi jsem opravdu milovníkem rizota (viz http://www.cuketka.cz/?p=999). K obědu s mořskými plody, k večeři pikantní s feferonkami. Léto budiž prostě pochváleno.
Jenom malá poznámky: u “Jugoslávců” v restauraci u autobusového nádraží (vzhledem k odkazům doplňuji: ve Valašském Meziříčí) je k dispozici wifi. A dobré rozlévané italské víno. Několikrát testováno.

image

Milovník rizota na výletě Read More »

Právě jsme vydali: Aluze 1/2008

Aluze 1/2008Nové číslo naleznete na adrese revue http://aluze.cz Přejeme pěkné počtení.

Obsah čísla:

Audiopovídka
Josef Moník: Čert

Poezie
Michal Jareš: V krajině jednooké

Próza
František Dohnal: Student filmu
Chinua Achebe: Děvčata ve válce

Rozhovor
Rüdiger Schmidt-Grépály: Pod kříži se dobře přede (rozhovor vedl Břetislav Horyna)

Studie
J. Hillis Miller: Narativ
Dorrit Cohnová: Signály fikčnosti
Marcia Muelder Eatonová: Kantovská a kontextuální krása
Václav Umlauf: Hermeneía Aischylovy trilogie

Recenze
Jan Křesadlo:  Skrytý život Cypriána Belvy (rec. Filip Mikuš)
David Zábranský: Slabost pro každou jinou pláž (rec. Jan Jílek)
Rosa Montero: Tichý blázen (rec. Jakub Grombíř)
Vladimír Papoušek: Gravitace avantgard. Imaginace a řeč avantgard v českých literárních textech první poloviny dvacátého století (rec. Roman Kanda)
Robert Sak: Josef Jungmann. Život obrozence (rec. Petr Hora)
Lubomír Doležel: Fikce a historie v období postmoderny (rec. Milan Orálek)
Michal Ajvaz:  Znak, sebevědomí a čas. Dvě studie o Derridově filosofii (rec. Michal Kříž)
Alberto Manguel: Dějiny čtení (rec. Vít Gvoždiak)
Ulrich Beck: Co je to globalizace? Omyly a odpovědi (rec. Břetislav Horyna)

Glosy
Tomáš Kubíček: K Vyprávění. Pozdrav naratologickému kolokviu
Jakub Guziur: Utvrzování a preformace – mocné zbraně v rukou recenzenta

Archiválie
Henry James: Umění prózy (s úvodem Michala Peprníka)
Josef Durdík: Kosmos (úvod Karla Stibrala)

Právě jsme vydali: Aluze 1/2008 Read More »

Tip pro malé zvídavé čtenáře

Pro uspokojení svých šťouralských potřeb potřebujete OpenOffice a základní orientaci v HTML kódu. A pak už jen spoustu času. Pak už je stačí procházet vědecké stati, příspěvky psané ve Wordu a ukládat je v OpenOffice do HTML dokumentu. Pravda, ten je víceméně nepoužitelný, ale do zdrojového kódu se promítnou i tagy informující o tom, ve kterém jazyce byla daná část textu napsána. Když je uprostřed českého textu řada takových značek, začnou se vznášet otazníky. 😉 Tato hra sice nic nepřináší, snad až na ten pocit: vím. Jakže to bylo s tím ledovcem pod hladinou?

Tip pro malé zvídavé čtenáře Read More »

Z bloku 02: Dozvuky loňské sklizně literární

Sloupek vyšel v Tvaru č. 11 (29.05.2008)

Víkendové večery jsou již s železnou pravidelností poznamenány jedním opakujícím se stereotypem: televizní program všech kanálů působí dojmem, že si všichni dramaturgové a programoví ředitelé vzali volno. Jednou dvakrát by to člověk pochopil, takto se to nedá použít ani jako hluková kulisa. Zpravidla se nekoná ani záchrana v podobě filmového klubu nebo některého z dokumentárních filmů a půlnoční horory už také nejsou to, co bývaly. Od té doby, co z obrazovek zmizeli hlasatelé, zmizela i jedna z posledních známek člověčenství tohoto média. Vypadá to, že stejně nakonec zbudou jen playlisty generované počítačem a požadavky zadavatelů reklamy. Ostatně tak jako je tomu už ve velkém počtu rádií. A tak nejatraktivnější volbou zůstávají sobotní koncerty vážné hudby a záznamy inscenací divadelních představení. Ale proč vlastně hledět na bednu a sledovat osudy cizí, když máme žít ty své vlastní. Že televizím stagnuje nebo spíše klesá sledovanost, považuji za celkem dobrou zprávu, na které mám i já snad malý podíl.
Nedávný nedělní podvečer, konkrétně pak 20. duben, také příliš v moři ploché a hluché audiovizuální břečky nezabouřil. Ano, správně, v ten večer se v přímém přenosu odvysílaném druhým programem České televize vyhlašovaly ceny Magnesia Litera. Stejně jako vloni večerem opět provázel Jan Burian. Jana Buriana mám rád jako zpěváka. Mám rád jeho fotky, rád čas od času zavítám na jeho stránky, kde nabízí i pár pěkných písní ke stažení, nemám nic proti jeho cestopisům. Ale v tomto případě rád vzpomínám na Jolanu Voldánovou, která se dle mého soudu moderování této události zhostila lépe. Nechci to dávat za vinu moderátorovi, ale jenom z jakési morální povinnosti jsem se snažil nepřepínat a vydržet od začátku až do konce.
Literárních soutěží je relativně dost. Jen několik z nich má ale takové renomé, že jeho zvuk proniká mimo rámec odborné veřejnosti až k čtenářským vrstvám (původně jsem napsal masám, ale to bych asi přehnal). Magnesia Litera mezi těch několik vyvolených patří a aspiruje díky podpoře silné značky a slušnému marketingu i na cenu s největším mediálním ohlasem. Řekl bych, že její zvuk již předčí i státní cenu za literaturu a co do prestiže za ní také příliš nekulhá. Ponechávám stranou nyní konkrétní ocenění, koneckonců ne vždy je z čeho vybírat a každý rok se prostě neurodí stejně. Ale přesto: vítězství za objev roku v této soutěži bych osobně raději viděl udělenu za původní české beletristické dílo a ne za překlad, jakkoliv povedený může být.
Příští rok bych raději viděl přenos méně strnulý, k divákovi vstřícnější a v některých ohledech připravenější. (Například odvádění oceněných někam do zákulisí během přímého přenosu – tyhle formality by chtělo příště řešit trochu jinak a nenechávat diváka zmateného uprostřed příběhu. Ale třeba to byl záměr.) Letos to byla prostě trochu nuda. Nejvíc jsem si užil vystoupení pánského pěveckého sdružení KRÁSA, kdy jsem přece jenom trochu pookřál. Jinak je vidět, že spisovatelé zatím sebevědomím, přinejmenším před kamerou, příliš neoplývají. Težko říct zda se zde stále citelně projevuje letitý deficit v oblasti mediální výchovy a rétoriky, nebo je to dáno tím, že příležitostí objevit se před televizní kamerou mají pomálu. Nemohu si pomoci, ale „slavnostní“ večer ve mně zanechal stopu nedotaženosti, ne zcela zvládnutého přístupu a do jisté míry i promarněné příležitosti a kouzla nechtěného. U Petra Nikla, Litera za knihu pro děti a mládež a Kniha roku, jsem měl v jednu chvíli dojem, že snad tu cenu ani nechce. Možná se mi to jen zdálo. Jeho tvorba pro děti patří k tomu, co potěší a písňový text v jeho podání a podání sboru Lakomé Barky „Zlatí hadi/ zlatě kadí./ Nepoznáš,/ co je had/ a co né./ Je to tak/ ZÁ HAD NÉ!/ Zlatí hadi/ zlatě kadí.“ mi po jednom jediném poslechu utkvěl v hlavě snad natrvalo. Jakkoliv možná v té chvíli nepřesně. A to tak neodbytně, že by si zasloužil být v jiné rubrice Tvaru.

Z bloku 02: Dozvuky loňské sklizně literární Read More »

Jak se obejít bez Adobe Acrobatu

PDF je standard pro výměnu dokumentů v elektronické podobě. Ať chceme nebo ne. Bohužel Adobe Acrobat pro vytváření PDF je také poměrně drahý nástroj. A také moloch. V profesionálním provozu asi není příliš nahraditelný. Nebo ano?
Řekl bych, že minimálně částečně ano. Pro samotné vytváření souborů PDF je zde PDF Creator. Soubory v něm vytvořené bez problémů prošly na RIPu tiskárny. V některých ohledech byl dokonce poslední záchranou, když Adobe Creator zklamal (azbuka v PageMakeru).
Výbornou věcí, kterou často využívám v práci i soukromí je možnost PDF soubory komentovat. V redakční práci neocenitelné. Acrobat Reader nabízí vše potřebné. Ale je zde jeden problém. Soubory PDF musí mít povolenou možnost komentování. A to jde právě jen v plném Acrobatu 🙁
Ale je tady záchrana: PDF-XChange Viewer.
PDF-XChange Viewer
Ten si poradí i se soubory, které toto povoleny nemají. Je tady sice Foxit Reader, který byl jakousi první použitelnou vlaštovkou – ten ale, pokud použijete komentování v neplacené verzi, do dokumentu přidá upozornění. PDF-XChange Viewer toto nedělá ani ve své volné verzi (nabízí také placenou PRO verzi). Navíc má další pěkné vlastnosti. Primárně otevírá PDF soubory v záložkách, ne oknech. Umí při otevírání zobrazit náhledy otevíraných souborů a také náhledy všech otevřených souborů. Pokud máte pochybnosti o správném zobrazení souboru, můžete PDF poslat jedním kliknutím myši do jiného nainstalovaného prohlížeče. Je rychlý a je také v přenosné verzi bez nutnosti instalace. Navíc eliminuje jednu věc, která mne štve u Acrobatu 8, a to když u vícestránkových souborů má být první stránka pravá a následně se špatně zobrazují protilehlé strany. U mne nahradil originální prohlížeč Adobe Acrobat.
Další věc, kterou člověk čas od času potřebuje je nutnost přidat nebo odstranit někeré strany z již existujícího souboru. I zde se dá vystačit s bezplatnými utilitkami: BeCyPDFAsm, GUI for PDFTK, PDFTKBuilder. Někdy je také vhodné upravit informace, metadata obsažené v souboru. I zde je lehká pomoc, a to v podobě BeCyPDFMetaEdit.
A jaký je závěr? Stačí si pouze zvyknout, že na různé úkoly je nutné otevřít potřebný nástroj, a dá se značně ušetřit, případně neinvestovat vůbec. Adobe v Acrobatu nabízí vše v jednom a patřičný komfort. Nechá si za to také patřičně zaplatit. Je to robusní řešení, někdy pomaleji reagující. V některých ohledech (barevná předtisková příprava) je asi volně dostupnými nástroji hůře nahraditelný, ale příliš jsem zde nepátral. Pokud však není peněz nazbyt, vystačíte si s výše uvedenými nástroji (existuji však další, které tu nezmiňuji), a to jak pro publikování  elektronických dokumentů i pro předtiskovou přípravu.

Jak se obejít bez Adobe Acrobatu Read More »