Prohrabování se v archivech, antikvariátech a regionálních tiscích má krom častého kouzla nechtěného i kouzlo objevovaného. On ten můj „objev“ teda není žádný výkřik moderní lyriky, ale potěší především tím, že je o mé dědině.
Antonín Jemelík
BYSTŘIČKA
Světýlka horských chaloupek
napadlo do této roklinky
teplé jak bybiččin klín
měkké jak oči maminky
Zpívá tu vítr – je z lesů
voní tu voda – je z nebe
ale co voní krásnější
co zpívá víc – je z Tebe
Neboj se Klenova
Klenov je rozmarné štěně
co rádo jen tak pro parádu
vrčí na lodní promenádu
Půjdem tam kde lidí není
jen broučci svítí po setmění
tam ogar pase hovádka
a celý svět je pohádka
Prosvětlení, 1963
Zajímala by mne interpretace posledních dvou slok od nezasvěceného čtenáře, který nezná okolí. 🙂