Dnešní pokus s výrobou řešetlákové zeleni a žluti nedopadl úplně podle představ, byť katastrofou se to přece jen zdráhám nazvat. Na bobule, které nakonec ještě nebyly zralé, budu musit vyrazit ještě o něco později. A tak jsem se vrátil k jinému pokusu, kdy na počátku byl měděný plech. Voda, ocet, sůl a plastová nádoba. Kousky plechu ponořené do nálevu nakonec pěkně uzrály a zrodily se krystalky. Přibližně po dvou měsících. Nějaké zůstaly přímo v nádobě, jiné jsem z plechu musel seškrábat. Pak je už jen stačilo propláchnout vodou a rozdrtit. Přiznávám, chybí tomu troška závěrečné trpělivosti, kdy by bylo lepší variantou nechat krystalky vysušit a rozdrtit až potom. Ale rozdrtil jsem je takto a ve výsledné směsi rozpustil opět trochu arabské gumy. Přefiltroval jsem přes kovové sítko. (Chvíli jsem ho neopláchl, takže asi tedy budu muset koupit nové.) Ještě jednou finálně by chtělo inkoust přefiltrovat přes jemnější filtr, ale pro mé uspokojení a potřebu postačuje i takto. Výsledný odstín kupodivu odpovídá očekávání. Výroba dalšího inkoustu (nebo barvy) odškrtnuta.
Související:
