Postavme si hrad…

Plnit si klukovské sny a nedávat si jen malé cíle. Kdo z kluků by nechtěl být pirátem, rytířem, hradním pánem… Ale jak to udělat, když tu není moře a v dohledu žádný hrad? K moři nezbývá než se vydat a u hradu než pokusit se postavit nový. Kde? Nejlépe tam, kde nějaký už stál.
Nevíme, jestli se podaří, ale v hlavě nějakou myšlenku máme. Klenov, a je jedno jestli zdejší pozůstatky budeme ztotožňovat s Freundsbergem nebo ne, se k tomu přímo nabízí. A aby to mělo smysl, tak nejlépe ve spolupráci s někým povolaným a jako pokus o, aspoň částečnou, historickou rekonstukci, byť možných podob je víc. Možná to nevyjde a zadrhneme se někde na začátku. Ale pokusit se můžeme.

Související:

Pár střípků k výstavě Na hranici templářského světa

Jiří Šmeral (ed.): Hrad Šaumburk, hrad Klenov a osídlování horního Pobečví ve středověku

Jiří Šmeral (ed.): Hrad Šaumburk, hrad Klenov a osídlování horního Pobečví ve středověku

Výstavu Na hranici templářského světa jsem stihl těsně před derniérou. Vlastně jsem tam šel s jakousi skepsí, že se bude jednat o jakési nastavované málo, které bude těžit jen z několika mlhavých faktů z dávné historie. [A šel jsem tam také proto, že hned vedle probíhalo Czech Press Foto – tradičně dobré, jednalo se o fotografie loňské. Je jasné, že letošní rok bude hlavně ve znamení uprchlíků – a možná to bude i nuda.] Ale nakonec jsem byl úrovní výstavy příjemně překvapen. Nabídla opravdu nové věci a aktuální poznatky, které se k této tématice váží, ne jen stokrát omletá známá fakta. Návštěvníci mohli spatřit také exponáty z vykopávek na A osobně mne nejvíc zaujaly nové výzkumy o hradech Šaumburk a Klenov, což se dalo tak trochu čekat.

Ty jsou navíc shrnuty v nové publikaci Hrad Šaumburk, hrad Klenov a osídlování horního Pobečví ve středověku (Jiří Šmeral (ed.), Dalibor Janiš, Zdeněk Schenk, Jan Štětina, Radim Vrla, Petr Zajíc), která se dala na výstavě koupit. Zájemcům o lokální histori lze jen doporučit, shrnuje nejen známé, ale přináší i nové, včetně nových vizualizací objektů, 3d otisků lokalit, atd.

Je potěšující, že Muzeum Valašska získalo minimálně ve Valašském Meziříčí v podobě Muzejního a galerijního centra zdatného konkurenta.

A na závěr aspoň nějaká fotka z mého oblíbeného Klenova. Z dřevěného hradu na Klenově, tradičně ztotožňovaného s Frundsbergem, se toho moc nedochovalo. Vlastně jen na několika záseky do skal.

Klenov

Klenov – záseky

Klenov_IMGP1565

Klenov – záseky

Kdo hledá, najde i reliéf.

Klenov_IMGP1549

Reliéf na Klenově

 

Na bobry!

Ne, včera jsem opravdu oblečení na výpravu za bobry k Bečvě úplně neodhadl. Prodírání po krk v kopřivách, vrbinách a jiném křoví má za následek svědění celého těla. Tílko, kraťasy a sandály by to přece jen chtělo nahradit něčím jiným… Na živé bobry jsem nenarazil, to by chtělo víc trpělivosti a času. Snad jsem jen zaslech plácnutí. Ale nakonec jsem na staré i čerstvé okusy nakonec narazil podle vydupaných cest a skluzavek.

bobri_IMG9157

bobri_IMG9177

bobri_IMG9181

bobri_IMG9189

Jan Rous – Výbor z díla

Jan Rous - Výbor z díla

Jan Rous – Výbor z díla

Tak tento týden jsem z tiskárny dovezl Výbor z díla Jana Rouse, který jsem připravil do tisku, opatřil krátkým profilem autora a i vysázel. Snad jsem tak smazal dluh, který jsem pořád nějak vnitřně díky místní příslušnosti pociťoval. Prostě mne mrzelo, že by dílo tohoto pracovitého spoluzakladatele Našeho Valašska mělo zapadnout. Do drobmného svazku se samozřejmě nevešly všechny Rousovy příspěvky, vybral jsem těch deset snad nejpodstatnějších nebo nejcharakterističtějších. Konkrétně se jedná o tyto: Klenov v podání lidovém, Chléb náš vezdejší, Valaši v boji za svobodu, Výroba dřevěného náčiní na Valašsku, Výroba křiváků na Valašsku, Výroba křiváků a nožů na Valašsku, Po stopách zaniklé vsi Svojanova na Vsatsku, Prženští rektoři od polovice XVII. do počátku XIX. století, Kronikář genealogem, Příspěvek k starému valašskému zemědělství.
Aktuálně je kniha k dostání na obecním úřadu obce Bystřička, která knihu vydala, později snad i na jiných místech.

Jan Rous na fotografii z roku 1937

Jan Rous na fotografii z roku 1937

Vzpomínky na osvobození Bystřičky a Růžďky

Výročí konce Druhé světové války se blíží. Připomeňme si s drobným předstihem průběh osvobození na Bystřičce a v sousední Růžďce, tak jak je zachycena v publikaci Vsetínsko v boji za svobodu: k historii bojů na Valašsku v květnu 1945. (Vsetín: Průlom, 1946), kterou sestavil Richard Pavlík.

Oskar Svák: BYSTŘIČKA
Dne 2. až 5. května byli v údolí přehrady na Bystřičce němečtí vojáci, kteří kryli okresní silnici Vsetín—Meziříčí v bočném postavení proti možnému náporu Rudé armády od Rožnova přes Val. Bystřici. Bylo jich asi dvě čety pěších a čtyři děla s obsluhou. Přišli sem od Halenkova a Hrozenkova přes Val. Bystřici, když již nemohli proniknouti na Vsetín přes Hovězí, kde u Bařin čs. armáda přeťala silnici.
V noci na 5. květen ustoupilo německé dělostřelectvo od údolní přehrady i od školy v Bystřičce ve směru k nádraží v Růžďce a zaujalo potom palebné postavení pod horskými rozsochami u Jarcové a Brňova. V témže směru ustoupili v časných hodinách ranních také němečtí pěšáci. Poslední jejich hlouček přešel podle školy asi o 13. hodině.
První palba Rudé armády se ozvala v horním konci údolí přehrady asi v 11 hodin dopoledne. Rusové přicházeli od Rožnova přes Val. Bystřici. Němci si byli vědomi beznadějného boje a chovali se celkem klidně, ruský postup byl velmi rychlý a téměř bez odporu. Po 11. hodině byli Rusové již u horního konce přehrady, v poledne dosáhli přehrady, ve 14 hodin byli již ve středu obce u školy, ve 20 hodin obsadili stanici v Růžďce.
První jednotky Rudé armády byly obyvatelstvem přijaty s velkým nadšením. Všichni je srdečně vítali, někteří lidé plakali radosti Vojáci osvoboditelé byli pohoštěni a ozdobeni kyticemi. Byli ihned informováni o síle a pohybech nepřátel. Rusové se vyjadřovali o zdejším lidu velmi po chvalně a oceňovali spolehlivé zprávy o situaci ustupujících Němců.
Z ruských vojínů padl zde jen jeden při vyčišťování kulometného hnízda u domku č. 102. Byl tam pochován v zahrádce. Sedm domků v obci utrpělo dělovými zásahy, jinak nebylo větších hmotných škod.
Dodatečné vyčišťovací akce po odchodu Rudé armády k Val. Meziříčí vykonávala zdejší milice. Bylo zajato 12 německých vojáků. Další ztráty na životech a na majetku již nebyly.

pomnik_ruzdka_popraveni_P1010563

Růžďka – pomník popraveným

Jan Klvaňa: RŮŽĎKA
Slavným dnem osvobození naší obce byla sobota 5. květ na 1945. Před tímto dnem se ve zdejší obci zdržovali ně kolikrát němečtí vojáci. Jejich chování bylo většinou pánovité, hrubé a drzé. Ve škole znečistili všecky místnosti a zničili mnoho pomůcek. V soukromých domech si nepočínali lépe.
Poslední noci před osvobozením bylo vzato 10 místních občanů jako rukojmí pro přestřihnutí telefonního spojení německého dělostřelectva a o půl noci veřejně vyhlášeno, že zajatí rukojmí budou v případě další sabotážní akce za střeleni.
Proto není divu, že všechno občanstvo nedočkavě očekávalo svých osvoboditelů. První z nich se objevili v sobotu 5. května o 16. hodině, přešli přes kopce od Jablůnky. Byli to ruští vojáci. Přes nebezpečí, že každou chvíli se může strhnout přestřelka, spěchalo jim naše obyvatelstvo vstříc s květinami, pohoštěním a občerstvením. Vesnice se roz zářila barvami našich praporů. Ruští vojáci i důstojníci
byli srdečným přijetím u našeho lidu velmi potěšeni a rozradostněni
V naší obci se neodehrály žádné bojové akce, byla obsazena docela hladce. O život tu nepřišel nikdo a také ne vznikly žádné hmotné škody. V blízkém okolí se však místy boje přece rozvířily.
Děkovné bohoslužby se tu konaly v neděli 6. května. Slavnostní projev k osvobození se konal v sobotu 12. květ na. Zahájen byl mohutným průvodem obcí s hudbou. Na projevu vzdali místní představitelé národního výboru hold vítězné Rudé armádě, maršálu Stalinovi a našemu presidentu Dr. E. Benešovi

pomnik_ruzdka_popraveni_P1010555

Růžďka – pomník popraveným

(Fotografie pomníku v Růžďce v místě Slováčkovy zahrady, kde byli popraveni zadržení při přechodu hranice na Slovensko, jsou z roku 2007 a nezachycují aktuální stav. Více o událostech v publikacích Vladimíra Černého Protipartyzánské operace na Moravě v letech 1944–1945 [s. 102] a Jana Smutka Odboj Valašska a nacistická persekuce bývalého okresu Valašské Meziříčí [s. 89–91], případně http://www.hornibecva-beskydy.cz/brigada_Janazizky_3.html a http://www.ruzdka.cz/informace-o-obci/historie/)