Nedělní výprava do ocelového města a galerie Gong. G. sice říkala, že asi drobně sněží, ale spíš to byla ta známá ostravská omrzlina. Krom Tvarů skrytých ve dřevě Heleny Salichové též dvě další výstavy, Neuropolis Krištofa Kintery a Pioneers (op-art a kinetické umění). Radost to byla. Všechny tři výstavy. Navíc pouze za 120 Kč. Ostatně více na stránkách galerie.
Ale přece jen cílem byla Salichová. Slezská spisovatelka, malířka a grafička, sběratelka folklóru. Z její rozsáhlé tvorby byla vybrána jen část soustředící se na tvorbu v dřevorytu, které se věnovala od roku 1961 do konce svého života. Pro milovníky této techniky, grafiky a černé barvy to byla past pro oči. Aspoň já si to užil převelice. Něco málo jsem sice znal, ale převážně z reprodukcí, z knih. Takhle na živo, je to vždycky jiné. Doporučuju.
Černopáteční ozvěny. Ono to skoro vypadá, že jsem si pořídil najednou dvě limitky od Leonarda. Ale úplně to tak není. Odolat slevě z 257 € na 119 € na Černý pátek bylo těžké. To prostě nešlo. Leonardo dosud v mé sbírce chybělo a po nějakém jsem stejně pokukoval. Pístový model Momento Zero Grande 2.0 s průhledným okénkem indikujícím stav naplnění byl v zorném úhlu již delší dobu. A tak když se znenadání objevila taková možnost, bylo celkem rychle rozhodnuto, navíc bylo v nabídce jen několik kusů různých provedeních celkem. Váhal jsem mezi provedením Marmo s hnědými tóny nebo Murano s tóny modrými. Nakonec jsem zakoupil Marmo se zlatými prvky a rozhodl se pro elastický hrot F ve velikosti 6. Teď mám však obě.
První radost z nového pera byla brzy vystřídána zklamáním. Pero sice psalo dobře, ale stále jsem měl špinavé prsty. A nebylo to tím, že bych špatně otřel inkoust. Objevovalo se to stále znovu. Žádná chyba nebyla na první pohled vidět, ale objevila se až při pořádném nasvícení a pod lupou. Při finálním osazení hrotu, který zákazník upřesňuje až po objednání, došlo k tomu, že hrot byl příliš utažený a došlo k tomu, že úchop pera po stranách hrotu praskl. Nezbylo mi, než pero reklamovat.
Leonardo MZG2.0 Marmo – praskliny na úchopuLeonardo MZG2.0 Marmo – praskliny na úchopu
Všechna čest zákaznické podpoře od Leonarda, která se pouze zeptala jestli jde hrot vyšroubovat. Tento model je osazen pro zákazníka upravenými hroty Jowo s celým šroubením. S vyšroubováním žádný problém nebyl, až zas tak zarváno to nebylo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o limitovanou edici, tak bylo jasné, že dané provedení už asi nebude k dispozici. Ale dostal jsem na výběr jiná provedení a za několik dní dorazilo nové tělo bez hrotu, tak jak jsme se domluvili. Tělo pera v provedení Murano, tedy opět z jiné limitované edice, dorazilo už ne v kompletním balení, ale v servisním plastovém ochranném boxu. Obě provedení jsou krásná, ale Marmo se mi osobně líbí víc.
Perem jsem popsal už několik stran a jde jenom chválit.
Text
Elastický hrot mám v ocelovém provedení, ale tady musím konstatovat, že pružnosti starých zlatých hrotů nedosahuje. Zlatý hrot přímo od Leonarda nemám, ale podle recenzí by měl být pružnější. Mám ještě náhradní elastický hrot EF od Stilo&Stile, který můžu střídat. Někdy mi vyhovuje víc, ale to už záleží na konkrétním inkoustu. Oba jsou to vlhčí hroty. Do dalšího šroubení pak můžu nasadit další hroty. Vyhovují jak od Kaigelu nebo Moonmanu, které jsem aktuálně zkoušel. Na hraní a zkoušení je tak prostoru dost.
Typická spona s kolečkem je překvapivě poměrně tuhá, ale ničemu to nevadí. Víčko jde na tělo nasadit, ale pero je pak už příliš dlouhé a nevyvážené, aspoň pro moji ruku. Ale takto stejně pera nepoužívám. Důležitý je pro mne komfort psaní, a ten je s tímto perem výborný. V minulosti jsem přemýšlel, že bych si pořídil některý z čínských klonů (Asvine P20), ale nakonec se čekání na originál a černopáteční cenu vyplatilo.
Leonardo MZG2.0 Marmo & Murano
Leonardo MZG2.0 Murano & Marmo
Leonardo MZG2.0 Murano & Marmo
A původní tělo? To mi zůstalo. Výrobce jej zaslat nechtěl, další poštovné do Itálie, kdy by pero bylo neprodejné, asi nemělo smysl. Ale nedalo mi to a pokusil jsem se jej opravit, tedy slepit slepit. Prasklinky byly nakonec delší než 15-17 mm a lepidlo možná všude nedoteklo, ale pero teď neteče. Byť to může být ještě i přidanou vrstvou silikonové vazelíny. Uvidíme, ta pevnost tam už asi nebude a vzhledem k materiálu, tam riziko opětovného prasknutí asi bude. Přece jen je to nejvíce namáhaná část. Navíc by to chtělo přebrousit a přeleštit, což by asi ale zas odhalilo praskliny a způsobilo prosakování. Ale minimálně na dívání, občasnou zkoušku nebo v nejhorším případě na náhradní díly poslouží.
Jasně, nové pero potřebuje i nový inkoust… O tom žádná. Sbírka těch zelených se opět trochu rozrostla.
Za všechny dárky jsem rád, ale jenom jeden dárek může být ten nejmilejší. Ten, který překvapil nejvíc. Ručně vyrobené miniaturní vydání mých tří básnických sbírek od mé milované dcery. Někde tam ty geny budou.