Tak dnešní číslo Literárních novin se přece jenom dostalo k tomu, aby referovalo o zlínkém festivalu, na kterém měly svého zástupce. Jsem teda trošku zklamán, neboť jsem očekával reflexi právě z pera Magdalény Platzové. Ale kdepak. Prostor byl nabídnut organizátorkám festivalu, které nabídly dva pohledy na zákulisí. Třetí reportáž je z pera Otty Hejnice (např. Liberecké listy).
Jenom jsem netušil, že si někdo povšimne mého vystoupení, ve kterém jsem pouze poznamenal, že šedesátá léta jsou pro moji generaci už hodně pasé, natolik, aby mu stálo za zmínku. Moje generace tehdy ještě nebyla na světě. Natož aby si pamatovala, že Literární noviny vycházely v nákladu 300 000 kusů. Ona podivná nostalgie za šedesátými léty minulého století tu prostě pořád je. Ale časopisy teď prostě vznikají pro jiné publikum. Dost prořídlé. Náklady časopisů jsou malé a nezdá se, že by v brzké době stouply. Škoda. Při pohledu na prázdnící se knihkupectví a narvaná parkoviště před supermarkety se mi nějak nepozdávají ta slova o kulturním a sečtělém národu. Asi někdy jindy.

Trošku mrzutou je skutečnost, že všímá-li si někdo českých blogů, pak povětšinou zůstává u těch nejnámějších a technicky orientovaných.
A přitom jsou zde například Welenoviny, on-line příloha časopisu Weles. Snad se do povědomí dostanou i díky ceně Nadace ČLF, kterou obdržel Vít Slíva za sbírku Bubnování na sudy tímto časopisem vydanou. Bylo by zbytečné zde něco přepisovat. Koukněte se sami.

Tak článků o festivalu nám pomalu přibývá. Tentokrát jsou to dva z pera Otto Hejnice, šéfredaktora Libereckých listů.

• Literární květen ve Zlíně 20. až 23. 5. 2003
• Ohlednutí za Literárním květnem ve Zlíně

Pro Liberecké listy jsem slíbil krátký profil Textů. Jenom to dodělat, že. Jinak se těším na ohlasy, které by se mohly objevit v Literárních novinách.

Alena Blažejovská ve stručnosti referuje o dění na festivalu. Všímá si i „lehkého pobavení“ při vystoupení zástupkyně Literárních novin Magdaleny Platzové. Já se bavil hodně. Ostatně si můžete toto vystoupení poslechnout. Úsudek si udělejte sami.
V sobotu 7. června v 17.00 si pak můžete v Zelném rynku poslechnout celý pořad.

A zde je avízovaný článek http://www.rozhlas.cz/kultura/portal/_zprava/76021

Z nového čísla literárního časopisu Tvar 11/2003.

V minulých dnech jsem ve fóru narazil na požadavek, zda by nebyla povídka Jakuba Grombíře dostupná i ve formátu pro Palm. Bohužel Palm nevlastním, ale pokusil jsem se něco vytvořit. Budu rád, pokud se najde někdo, kdo výsledný dokument odzkouší.
Tady je: grombir_podzim.pdb

Tak jsem nedávno zjistil, že v mé široce rozvětvené rodině se vyskytuje další člen s podobným postižením pro písmenka. Sice netuším jestli o mně vůbec ví, já jsem o něm taky netušil (je to syn sestřenice nebo bratrance mé maminky), ale tady je odkaz na jeho stránky: http://www.miroslavzamboch.cz/ Pravdy, je to poněkud jiný typ literatury, než čtu nyní, ale pokud si vzpomínám, tak ve sklepě mám jednu skříň plnou sci-fi a fantasy knih. A na půdě druhou. O comicsech nemluvě. 😉

Včera v e-mailu mne čekalo milé překvapení. Povídka Jakuba Grombíře Podzim s vůní merkaptanu, ze které čtenáři Textů již znají úryvek. Teď si ji můžete přečíst celou. A stojí to za to.
Ale stejně v hlavě furt řeším jednu záhadu: Proč už jsi Kubo nevydal nějakou knížku? Kurňa. Ani bych nečekal na recenzní výtisk a koupil si ji. 😉
Když už jsme u toho čtení… Konečně se mi podařilo objevit na internetu jeden starší článek Miroslava Vejlupka Zkušenosti a vyhlídky české internetové literatury, který jsem zařadil do oblíbené rubriky Napsali o Textech.

Slíbené sice platí sto roků, jak se říká, ale přece jenom jsem se dokopal k následujícím řádkům.
Nejsem velký přítel hromadných akcí. Tak jedna, dvě v průběhu roku úplně stačí k potlačení mého nadšení. Nic na tom nezměnil ani vydařený festival ve Zlíně. Dva dny úplně stačily.
Nevím, jestli dopolední beseda z minulého pátku o literárních časopisech a její odpolední pokračování něco vyřešila. Mám dojem, že ne. Všichni budeme pokračovat v zajetých kolejích, každý podle svých možností. A asi nic hned tak nezměníme ani na skutečnostech, které zde zazněly, neboť o nich všichni dobře víme už delší čas. Čtenářů je málo, příspěvky nejsou honorovány vůbec, nebo jen velmi špatně. Host vychází v nákladu přibližně tisíc kusů, Aluze v pětistech výtiscích.
Přínos tohoto setkání, ale přece jenom nějaký byl. Tedy i pokud pomineme tvrzení Jaroslava Kovandy z Psího vína, „že si to všichni navzájem akorát tak ukazujeme mezi sebou.“ Přinejmenším o sobě teď navzájem ví i ti, co o sobě dosud nevěděli. Což je sice trošku zarážející, neboť literárních časopisů není v Čechách zas tak mnoho. Dají se spočítat na prstech.
A tak jenom pár postřehů:

• Literární noviny se pochlubily tím, co je jim zpravidla obecně vytýkáno, takže mnozí v publiku žasli a nevěřícně kývali hlavami.
• Šéfredaktor Textů (já) poskytl rozhovor Antonínu Bajajovi pro zpravodaj Obce spisovatelů Dokořán. Snad vyjde a naše čtenářská obec se opět rozšíří. 😉 (Mimochodem, Bajajovo Zvlčení, které nedávno vyšlo v Petrovu je dobrá knížka a snad na ni v dohledné době dopíšu recenzi pro Týdeník Rozhlas.)
• Všudypřítomná kapela Ležérně a vleže slavila úspěch a texty Jakuba Chrobáka se líbily. (Jenom by to chtělo kapánek rozšířit repertoár.)
• Pivo s borovičkou je zdrojem obvyklého bolehlavu. Ale dík Krušovicím, které festival také sponzorovaly. Chtěl bych vidět, jak by dopadl festival pořádaný v areálu likérky Jelínek.

Fotografie z festivalu jsou v pokračování článku.

…

Zlínský festivalPokračovat ve čtení »