Tak jsem dočetl Sedmikostelí od Miloše Urbana a taky Paměti poslance parlamentu. První je lepší. Shodou náhod jsem k tomu byl částečně přinucen, neboť jsem místo nemocného Jirky Hrabala měl ve Vsetíně moderovat besedu s tímto spisovatelem. Ta byla sice nakonec zrušena, ale aspoň mne to donutila k přečtení většiny možných recenzí a rozhovorů. Taky jsem si při tomto románu vybavil jedno odpoledne mé stáže v holandské televizi, kdy mi ve zvonici starého (novo)gotického kostela zvuk zvonů takřka utrhl uši. Ale za ten zážitek to stálo. Vášeň hrdinů této knihy pro gotiku dokážu pochopit. A kniha je to dobrá!
A tak místo do knihovny jsem včera zašel do knihkupectví. A to překvapení! Nakladatelství Hynek obnovilo teoretickou edici Dílna, kterou kdysi dávno vydával Československý spisovatel. Naštěstí zůstala zaměřena na literární teorii a vědu. První svazek (Vl. Borecký: Teorie komiky) mi nějak unikl, ale jsem šťastným vlastníkem druhého svazku – Michal Ajvaz: Sny gramatik, záře písmen. Už při čtení Zlatého věku a předešlých knih jsem si říkal, kde u Ajvaze končí hranice mezi prózou a teorií. Nevím. Asi není. Na první listování vypadá kniha zajímavě. Snad tento dojem zůstane i po přečtení.
Jako čtvrtý svazek jsou avizovány Dějiny věčnosti J. L. Borgese! JO! Už aby to bylo.