Kam kráčíte, literární časopisy?

Jsem pravidelným čtenářem většiny literárních periodik, která u nás ještě vycházejí a nebo jsou v mém okolí k dosažení. Za poslední dva roky jsem se ale ale buď změnil já, nebo mé oblíbené časopisy.
Pominu v tuto chvíli Literární noviny, o který jsem už na těchto stránkách i jinde psal a přejdu rovnou k Tvaru, ve kterém jsem vlastně začínal publikovat. Čtu ho. Celé číslo. Pořád jsem jeho předplatitelem. Ale kde je ta radost, se kterou jsem očekával nová čísla? To opravdu netuším. Nebo tuším… Jestli to ono nebude tím, že Tvar je teď nějak nedovařený a jakoby čím dál veselejší. Jenomže tím všudypřítomným humorem se nedá dostatek kvalitních příspěvků nahradit. Literární časopis by rozhodně neměl být nudný, a tak mám pro tuto aktivitu redakce pochopení.
Spíše mne zaráží jakési stále přibližování Tvaru a Dobré adresy. Třeba jde jenom o můj pocit, ale stejně se mi zdá, že Radima Kopáče, ale i Viki Shocka je v obou dost. A kdyby jenom tam! Radim Kopáč je nesmírně iniciativní a stihne hodně práce, ale přece jenom, méně by někdy bylo více. A myslím, že zrovna toto je názor, který se mnou sdílí více čtenářů.
A tak se dál budu těšit na další čísla Hostu, Aluze a Welesu, protože to jsou časopisy, které mají svůj „ksicht“. Ne, že by Tvar a Dobrá adresa svou tvář neměli, ale už to prostě není to, co to bývalo.