Michal Jareš se ve svém blogu snaží nabízet zajímavé básnické texty. Řekl bych, že se mu to daří.
I já čas od času narazím na nějaký text, který mne zaujal. Tak proč se nepodělit?
Michal nedávno zveřejnil text Viktora Dyka. Netuším, nakolik je tento klasik čten, ale myslím, že asi mnoho ne, asi jako Josef Svatopluk Machar. Kdysi jsem si v antikvariátu koupil luxusní třetí vydání jeho Golgathy. Se zlatou ořízkou, vydání z roku 1908, za dvě koruny. Krásná secesní kniha. Ale i uvnitř se dají najít zajímavé texty.
OSUD
Možno, se těšit… možno připíjeti
lepšímu příští… míti naděj stále –
vždyť v duši často růžová zář vletí
z dnů, které přijdou… věříš skoro – ale –
Je propast: její dno jest nedohledno,
příšerně zeje jícen rozšklebený,
jest ticho v něm, tma půlnoční a ledno
a hluchý jest a bez ozvěny. –
Na oné straně cosi paprskuje,
hrá duhami a sladkým rytmem pěje –
a s této strany příboj Bědných duje,
zmítá se, vzlyká, ruce pne a kleje.
A propast mlčí… Ach, my připíjíme
přeludu, jenž se za ní míhá skvělý!
Snad vnuci přejdou, až ji vyplníme
až ke dnu svými vychladlými těly.