Autora hledejte v cizině a na hřbitově.
Mám všeho dost
Mám všeho dost, už se unavím snadno,
ani ty písně mi nejdou jak dřív.
Kéž bych jak ponorka klesnout moh na dno
někam, kde nikdo mě nezaměří.
Kamarád nalil mi štamprli velkou,
povídal: Tohleto spraví ti chuť.
Zejtra tě při vodce seznámím s Věrkou,
pak s vodkou usni a s Věrkou se vzbuď.
Všechno je marný, ráno je chladno,
z vodky i z Věrky kocovina.
Chtěl bych jak ponorka klesnou na dno
a přestat vysílat volací znak.
Lezou mi z krku všichni a všechno,
hlasivky tejrat, kytaru dřít.
Kéž bych jak ponorka na dno moh lehnout
někam, kde nikdo mě nezaměří.
Vladimír Vysocký? (Určitě to v Češtině zpívá Jarek Nohavica ale původem si nejsem jist)
Je to tak.
Vladimír Vysockij: Pravda a lež (Písňové texty) (Praha: Votobia 1997)
v překladu Milana Dvořáka
To bylo opravdu trapně lehké; dalo by se aspoň vybrat něco míň provařeného.
Ale proč? Mám prostě rád tento text a vybral jsem tento text, nemusím předkládat pouze neznámé věci.
Provařeno: pravda a lež…