Dnes trocha z ruské exilové poezie (1907 – 1944). Podzim trochu s předstihem.
PODZIM
Odejdeme – a kdo si toho povšimne?
Přijdeme – nikdo nás nepřivítá, nikdo, ne,
ruku nepodá, nepohlédne do očí,
neviní, neodpouští, s námi se neloučí,
na šťastnou cestu nikdo nezamává…
Na nebi luna už jen dodoutnává,
květiny umírají rychlou smrtí
a listy krouživě padají do vody,
na zemi leží bez pohnutí.
A podzim
kleká a tluče hlavou o schody.
(1930)
z ruštiny přeložil Luděk Kubišta
Pěkná a navíc tématicky podzimní. Jen tak dál..