Dnes zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Autor slavného románu Miguel de Cervantes Saavedra (1547 – 1616) nebyl pouze prozaikem a dramatikem, ale také básníkem. První díl Don Quijota vyšel právě před čtyřmi stoletími, a tak je čas si tuto skutečnost připomenout aspoň malou vzpomínkou na autora.
Máti, moje milá máti,
proč mě hlídat dáváte?
Kdy se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.
Prý je kdesi psáno,
že vždy k větší chuti
ponouká a nutí,
co je zakázáno;
lásku zamykanou
vždy jen rozdmýchají,
když ji zavírají;
darmo doufáte:
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.
Když se vůle, ach,
neuhlídá sama,
její gardedáma
nemůže mít strach;
není na vážkách
ani před smrtí,
když jde o štěstí,
to vy neznáte;
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.
Lásku zákazem
marně by kdo krotil;
jako noční motýl
letí za světlem;
kdyby hlídačem
všechny udělali
a víc dokázali,
než vy děláte,
když se neuhlídám sama,
vy mě neuhlídáte.
Nemá sídlo v mozku
ta milostná síla,
která učinila
i z paláce trosku,
prsa jako z vosku,
v nich žár touhy svatý,
ruce jako z vaty,
nohy plstnaté;
když se neuhlídáte sama,
vy mě neuhlídáte.
ze španělkého originálu přeložil Miloslav Uličný