Anglická básnířka (* 6. 3. 1806, † 29. 6. 1861). Portugalské sonety, asi nejznámější část díla, byly podníceny citovým vzplanutím k R. Browningovi a romantickým útěkem do Itálie.
* * *
Ne, neviň mne, vždyť není to tvá vina,
že před tebou tak tichá, smutná jsem.
Slunce nám jinak září nad čelem,
jako by každý z nás se díval jinam.
Tvou starostlivou péči vděčně vnímám
jak vcela uvězněná křišťálem,
rozevřít křídla, letět vzhůru, ven,
by znamenalo jen, že zkázu sklidím.
Však tebe vidím, tebe, milý můj,
ne lásku jen i její konce vidím,
vzpomínky jas i zapomnění tmu,
jak ten, kdo z výše v mlžné dálce slídí
nad řekami až k moři horkému.
z Portugalských sonetů přeložila Hana Žantovská