Doba bouřlivého hašteření a dělení je asi pryč. Z pohledu většinové společnosti se stejně jednalo spíš o bouři ve sklenici vody. Obě periodika nyní víceméně v poklidu existují vedle sebe. Snad až příliš poklidně a nepolemicky. Každé s množinou částečně se překrývajících čtenářů. (Ostatně, zaslechl jsem cosi o tom, že množiny se na základní škole už vůbec neučí?)
Bohužel musím přiznat, že naděje, které jsem vkládal do A2 se nějak nerealizují. S každým novým tematickým číslem jsem ostražitějším, ale zároveň znuděnějším a rychleji listujícím čtenářem. Už jsem i koupi vynechal. Škoda. A tak zas čas od času sahám po Literárních novinách. A za některá čísla je dokonce možné i chválit. Jako třeba za to poslední, které je věnováno Ludvíku Vaculíkovi a jeho osmdesátinám.