Dávno jsem rezignoval na to, že bych psal o všech knihách, které mi dorazí. Někdy stačí, že je čtu. Ale zatím čtu poctivě všechny. Pár restíků mám, pár rozepsaných věcí také, takže snad… Na některé knihy budu aspoň upozorňovat.
Včera mne potěšila sbírky Slávka Hamaďáka Živý nedopalky (Hradec Králové: TAH, 2007, ISBN 978-80-239-8810-9). Spolu s Vítem Slívou musím konstatovat, že je to jeden z mála případů, kdy mi obecná čeština nevadí. Na knize zaujme i střídmá a originální grafická úprava.
Bezvětří
Obloha bez slunce, vzduch bez kyslíku, jezero bez vody,
voda bez ryb. erotika v mono provedení na pozadí barvité
projekce vzpomínek, kde a jak se naše těla potkávala
tam a zpátky,
tam a zpátky, tam a zpátky tam a zpátky tam a zpátky
a zpátky.
tak to tu vypadá, když odejdeš a nedáváš o sobě pár nocí
vědět. když se vrátíš a začneš se vyptávat
a přitom mně vykouříš poslední cigaretu,
je to ještě o kousek horší:
všechno bezvětří je v háji.