Moje kniha roku?

Tradiční anketu Lidových novin mám celkem rád. Malé srovnání toho, co čtou druzí a co by mi možná jinak uniklo je užitečné a přínosné. No, výsledek letošní ankety mne trošku překvapil. Samozřejmě, z druhého místa Sešitů mám radost, ale z prvního – ocenění Básní a Povídek Josefa Kostohryze – jsem byl překvapen. V paměti jsem to jméno měl, i pár básní od něj četl. Ale nějak si nevzpomínal, že by zaujaly. Jistě: o těžkém osudu žádná. Snad tedy o důvod víc po letech se vrátit a zkusit to znovu.
Ostatně právě k tomu mne vyprovokovala kniha, kterou osobně považuji za svou knihu roku. Ukázala, že s českou poezií to v uplynulém roce věru nebylo špatné. A donutila mne vrátit se k textům, které už jednou ležely na mém stole. Dovoluji si tedy upozornit na antologii Nejlepší české básně 2009, kterou edičně připravili Karel Šiktanc a Karel Piorecký. Ano, už to tu bylo, v padesátých letech, později pokus v letech sedmdesátých. Nyní tedy znovu. A dobře. Už dlouho se mi nestalo, abych měl chuť nahlas kamarádům předčítat vybrané texty a už dlouho se nestalo, aby na základě právě slyšeného šli a knihu koupili. Pořádání antologií a výběrů je nevděčná věc. A i nyní jsem zaslechl hlasy, že by to šlo jinak. Určitě ano, ale pro mne je postačující, že jsem se na několika místech s editory zcela sešel. Na jiných místech mi připravili příjemné překvapení a že místo několika textů bych zařadil jiné, je docela přirozené. Ostatně, příští rok bude mít příležitost někdo jiný.
Zmínku si zaslouží také samotná úprava knihy, která je dílem Martina Peciny, autora typografických sloupků v časopise Host a blogu Typofilos.
A tak na závěr aspoň jednu zařazenou ukázku, báseň Radka Malého se sbírky Malá tma. Tomu říkám angažovaná poezie par excellence. Mnohovrstvá. A cítíte ten smutek?

Prší a Češi opouštějí kempy

Čas plyne dvěma odlišnými tempy
Prší a Češi opouštějí kempy
Dvojhlavé karty, plastový nábytek
Na pláži leží odžitý zážitek

Smutní jak Srbové uprostřed Evropy
Bez moci, moře a Kosova Bez ropy
Zavála bríza Všecko uletělo
A má-li Balkán duši, má i tělo?

Kotorské kočky, hubené a plaché
značkují místa na mapách svým pachem
a kdyby Srbsko stokrát chtělo moře
dostane jenom jizvy Černé Hoře

Související:
Milan Děžinský: Nejlepší české básně
Ondřej Lipár: Nejlepší české básně 2009 – záznam ze křtu knihy
Fleuron.cz (Martin Pecina) – autor obálky a typografické úpravy knihy