Nechal jsem si z Tvaru poslat na recenzi Pětidenní komedii městskou od Václava Böhmsche. Krom toho že jsem si ji chtěl přečíst, tu byl ještě druhý důvod: vím, že ji autor vydal malonákladem. Print On Demand. Jo, to si čas od času říkávám, že to je ta cesta, po které se vydat. Neboť, proč si něco namlouvat, například u poezie není náklad dvě stě kusů ničím neobvyklým. A i tak většinu autor udá spíše po známých. Je to prostě to množství, kdy se to láme s ofsetem.
Takže, má smysl nad malonákladem uvažovat?
Řekl bych, že ano, pokud člověk ví, co může očekávat.
Nespornou výhodou je, že je možné tisknout knihy podle aktuální potřeby. Vlastně i po kusu. Cesta rozumu. Další výhodou je, pokud autor touží po vazbě v pevných deskách. Zde jsou dvě cesty, klasická knižní vazba V8, kdy jsou archy prošity, ale objevují se i řešení, kdy je vnitřní blok nejprve slepen pomocí V2 a až poté vlepen mezi desky (detail obrázku dole v tomto odkazu).
Pokud již někdo vazbu do pevných desek nabízí, tak zpravidla v již dostačující kvalitě. Ostatně ani Pětidenní komedii toto po technické stránce vytýkat nelze. Vazba je dobrá, pevná, dokonce je opatřena záložkou. Svazek normálně stojí na stole. Tak by to prostě mělo být. Použitý voluminézní papír je také příjemnější než klasický ofsetový, který někdy působí dost sterilně.
A teď nevýhody.
Jedna plyne z rozdílné technologie. Takřka většina malonákladových strojů jsou vlastně velké laserové tiskárny a produkují publikace s lesklými písmenky. Černá písmenka se lesknou. U tohoto svazku se to neprojevuje tak zřetelně, ale třeba u Černocha z Peripla mne to přece jen kapánek iritovalo. Tam se písmenka leskla jako psí kulky. Nejčastěji si to uvědomíte večer, když čtete pod lampou.
A teď ta druhá. Možná je to profesionální deformace, ale u tohoto konkrétního výtisku není kvalita ideální. Děravá písmenka nemám rád. U malonákladu to bývá nešvar, který není výjimkou.
Nicméně, obě tyto nevýhody lze výběrem a dohledem také eliminovat.
