Ta knížka je prostě den ze dne aktuálnější. Tak aspoň jeden citát:
Středověk kypěl množstvím tančících andělů na špičce jehly, naši dobu ovládají marginální optimalizace. V tomto světle se však středověká diskuse o tom, kolik andělů se vejde na špičku jehly, zdá realističtější už jen proto, že oproti tajemným termínům teoretické ekonomie je špička jehly reálná a představa anděla pro každého dostupná. Nicméně oba způsoby teoretizování nejsou empiricky měřitelné a mimo svůj vlastní diskurs jsou nesmyslné a neaplikovatelné. Smysl dávají pouze uzamčené v daném diskursu – ve svém vlastním světě. Druhý je svět, ve kterém věda mlčí. Nejlépe to vystihuje poslední věta Wittgensteinova monumentálního Traktátu, která se rovněž stává vyvrcholením celého jeho díla: „O čem nemůžeme mluvit, o tom musíme mlčet“. Wittgenstein se de facto dostává k paradoxu beze-smyslnosti (nikoli ne-smyslnosti!) modelů (tedy i jazyka jako tautologického abstraktního systému, který pouze pomáhá k pochopení odpovědí, ale nedokáže je zachytit). Je bezobsažným, ale užitečným lešením, po kterém šplháme. „Mystické není, jaký je svět, ale že je svět.“ Problémy světa se ukazují, ale nelze je vyslovit, nepřipouštějí ani otázku, ani odpověď.