Snad každá knihovna ukrývá svazky, které zůstávají nepřečteny a které oči při výběru schválně míjí. V té mé takových není mnoho, ale najdou se. Dlouhou dobu mezi ně patřila kniha Natašin šátek. Tlustý svazek (576 stran), který vyšel již v roce 2004 v nakladatelství BETA Dobrovský, na nepříliš kvalitním papíru s podtitulem Kulturní historie Ruska, jsem držel v ruce mnohokrát a opakovaně odkládal. Ale nakonec jsem se na podzim do něj začetl a musím konstatovat, že je to pro mne jedno z nejpříjemnějších čtenářských překvapení poslední doby.
Název knihy je odkazem na scénu z Tolstého knihy Vojna a mír, kdy se Nataša najednou impulzivně oddá lidové melodii a procítěně zatančí venkovský tanec. Právě ona je symbolickým obrazem Ruska, ve kterém se lidové prolíná se vznešeným a koexistuje navzájem. Opravdu doslova informacemi nabitý svazek obsahuje jak řadu doprovodného výtvarného materiálu, tak odkazy na primární prameny i odbornou literaturu. Řada detailů je překvapujících (např. vesničané s despektem hledící na Tolstého počínání při orbě, předkládání deníků šlechticů nastávajícím ženám před svatbou atd.). V našem kontextu je také přínosný pohled autora, jehož kulturní zázemí není tak těsně spjato s ruským jako to naše. Stačí si vzpomenout na dubisko, ke kterému se lze přivinout nebo celou druhou polovinu minulého století. Šíře, se kterou Figes téma uchopil, je uchvacující. Poezie, divadlo, hudba, balet, malířství, folklór. Vše na pozadí sociologických proměn společnosti a v širším kontextu. Výborná kniha pro porozumění ruské kultuře, nebo aspoň pro ujasnění v čem všem odlišná a proč tomu tak je.