Jde to dobře. Děti chtějí být už nejméně druhý den zase spisovateli.
Vzhledem k tomu, že mladší je ve školce a starší, sice psát umí, ale do školy chodí teprve měsíc, tak jsou to spíše comicsy.
Vyrábíme knihy. Ořezáváme bloky, lepíme obálky.
Už jich má každý několik.
Nicméně už na začátku pochopily základní nakladatelský a spisovatelský fígl: knihu je třeba rozdělit do více dílů.
Zajímají se i o distribuci a zisk a ptají se, komu je můžou prodat.
A jestli by to nešlo nějak rychleji.
Vzpomenul jsem si na starý psací stroj.
„Tatínku, to je pořád vypnuté?“
„A to funguje bez elektriky?“
Údiv střídá údiv.
I po letech funguje vše. Měl bych si do zásoby koupit pásku, než je přestanou vyrábět.
