Petr Bezruč a červený domek v Kostelci na Hané, kde básník prožil poslední léta svého života. Takže došlo i na starého ještěra. Ne, nedalo se tomu vyhnout. To uhranutí valašských výtvarníků Bezručovou tvorbou, ale i Bezručem samotným, je pro mne pořád překvapující, ale zároveň i čím dál víc pochopitelné. Jožka Baruch, Břetislav Bartoš, Alois Schneiderka, František Hlavica, Ferdiš Duša, Leopold Parma, Jan Kobzáň, Antonín Strnadel… Těch bezručovských bibliofilií se mi sešlo doma už celkem dost. Prohlídka expozice příliš času nezabere a dává klasikovi rozměr obyčejného člověka. Navíc jedna místnost byla věnována „výstavě jednoho díla“ – Krvavému románu Josefa Váchala. Dočetl jsem před pár dny Portmanovu monografii, kde se to Váchalem hemží, takže to bylo milé připomenutí.
