Pavel Kotrla

Český básník, spisovatel a překladatel (22. května 1905 – 30. listopadu 1982).

Podzimní

Slyš
Kantáta kos a cikád
ze stříbra ukutá

Tak luzné léto
a sad už opadává

Po nebi hory ohně jdou
k západu plání krvavou

Na mezích list za listem
plamínkem žlutavým
zažíhá noční chlad

Sklizeny žně i vinohrad
Zem v tratolišti luny rozlita
Z jiskřící číše píseň zavzlyká

Co hvězd
se třpytí na obloze mládí
Co létavic
na podzim prší v tmu

Kvas ohně v kvasu vána
A v jasnozřivém opojení
zas nad sebe jsme pozdviženi

Ať srší
servané srdce šarlatovým plamenem
noc nocí zůstane

Ze sbírky Hradní věž (1940), v prvním vydání vyšla v nakladatelství Melantrich jako svazek čtyřicátýprvý edice Poesie, kterou v té době řídil A. M. Píša.

Tento anglický básník (* 30. 12. 1865, † 18. 1. 1936) je historicky prvním britským nositelem Nobelovy ceny za literaturu. Jeho dílo je sice někdy odmítáno pro svůj kolonialismus, ale to mu nic neubírá na velikosti. U nás je znám především díky svým Knihám džunglí, ale v anglosaském světě patří k stále oblíbeným básníkům, a to hlavně díky básni Když. Širší veřejnost ji zná také jako jednu z písní Pepy Nose.

KDYŽ

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,

když podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,

když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,

když nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,

když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,

když nezoufáš, ač pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,

když hroutí se tvé stavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,

zas po prohře se vracet k východisku,
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,

když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,

ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže >Vytrvej!

<

když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,

když sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,

když řekneš: „svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“

pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj jsi muž!

Přeložil Otokar Fischer

• Další překlady básně
• Heslo na české Wikipedii