Krajina jak omalovánky. Skoro kýč, kdyby ta Zelená hora nebyla taková krása… Že jo? 🙂 Léto budiž zas pochváleno! A kniha? Volba je tentokrát jasná, nelze skoro jinak: Urbanův Santiniho jazyk.
Dvakrát v průběhu týdne jsem opakovaně navštívil Ležáky i Pardubice. Ležácké hrobodomy jsou místem, které se vryje do paměti a jeho návštěvu bych každému doporučil. S Pardubicemi mají spojitost. V zdejším Zámečku (Larischova vila), který prochází postupnou obnovou, obyvatele vypálených Ležáků trávili své poslední chvíle před popravou.
Otec a dcera, Boris Jirků a Adéla Marie Jirků, dvě výstavy ve Valašském Meziříčí, které stojí za návštěvu. Boris Jirků, to je dávná, pro mne především ilustrátorská, láska a radost. Mařka je pak výstava, ale především oceňovaná autorská kniha o přátelství hluchoněmé Mařky, neznámé valašské umělkyně Art Brut, a malé holčičky, dnes uznávané malířky a ilustrátorky, kterou vydalo nakladatelství wo-man. Na návštěvu máte čas do 27. srpna.
Mám rád knihy, u kterých je vidět, že do nich autor vložil kus sebe. Nová kniha Krajinou Bohů, démonu a lidíMarka J. Vavřince mezi ně patří. Autor knihu nejen napsal, ale vyryl pro ni i dřevoryty, vysázel ji a také vytisknul z polymerových štočků. Proces vzniku knihy ostatně šlo pozorovat na jeho Facebooku. Vzniklo dílo, které se se všemi nedokonalostmi, má punc jedinečnosti a neopakovatelnosti. Já jsem si ji objednal hned, jak se objevila. A početl jsem si s radostí. Podobné projekty nejde nemít rád. Knihu vydalo mé oblíbené Bylo nebylo a Marek J. Vavřinec ji 6. 6. v 6 večer uvede Týnské literární kavárně.
Autorkou ilustrací pro mou třetí sbírku je Nikola Haikerová. Potěšilo mě, že pro kresby použila mnou vyrobený duběnkový inkoust. V černobílém tisku se sice odstínů sépiové vytratí, ale i tak. Zde aspoň malá ukázka.