Svítání
V pátek se nám podařilo s Jirkou po víc než roce sejít společně s i rodinami. Skoro malý zázrak. Je nutné si takovéto události užít, a tak v sobotu ráno jsem před plánovaným vstáváním dal přednost pohodlí a budík na mobilu navzdory komářímu pískání zase típl. Přišel jsem tak o společné focení u lhoteckého javora.
Ale co už, v neděli jsem si to vynahradil. Kupodivu jsem si jako sova přivykl časnému vstávání a naštěstí mi nedělá problém den na to přejít na „noční“ režim. Avšak procházka ještě takřka nočním lesem má do sebe něco zcela jiného, než ranní industriální krajinou. Zavzpomínal jsem si na svá myslivecká léta, svět ticha a tajemným zvuků v houštinách. Koneckonců příjemná změna.
Díky Ephemeris jsem tak nějak tušil, kdy nakonec můžu očekávat východ slunce. A nakonec jsem se i dočkal.
Nedělní ráno. Kupodivu den po Starém dobrém westernu, kde vystupoval Pavel Bobek, interpret této mé oblíbené písně. No, Bystřička zas jednou zavzpomínala na období své již spíš zašlé slávy.
Ano, až na podruhé, ale přece jen se podařilo. Minulý týden z tiskárny dorazila mnou připravená brožura o přehradě Bystřička. Kdyby bylo více financí, dala by se připravit obsáhlejší publikace, historických materiálů z minulosti se mi podařilo nashromáždit poměrně dost. A nové se stále objevují. Takto je to kompromis mezi původním záměrem. Ale raději kompromis, než nic. Navíc v roce 2012 uplyne dalších sto let. Část archivních materiálů ale postupně zveřejním aspoň on-line. 
…, vedoucí se od údolní přehrady na Bystřičce k železniční zastávce Růžďka, měla bedněný přístřešek se sedlovou šindelovou střechou a kuželovitou stříšku nad zvonkem. V zobrazené podobě už zvonička nestojí, jak jsme zjistili v létě 1937. Takto doprovodil fotografii textem její autor 
