Fotografie

Minulý týden jsme se dočkali dlouho očekávaného pravidelného zahájení vydávání Kulturních novin. Bylo to dlouhé čekání, ale tým pod vedením Jiřího Plocka svůj záměr prvního mediálního družstva snad zdárně dotáhl k prvnímu milníku a zahájil vydávání nového periodika s podtitulem První družstevní list pro společnost, politiku, vědu a umění. Čtrnáctidenník zahájí svou činnost prázdninovými dvojčísly, pravidelně pak bude vycházet od září. Avizovaná cena je 29 Kč za vydání, v předplatném pak 25 Kč.
Nový titul to nebude mít lehké. Humbuk okolo převzetí Literárních novin, který mu svého času mohl pomoci, již odezněl, mediální zájem je prozatím malý. Literární noviny si tu svou udržely. A daří se jim přinášet jak zajímavá jména, tak i zajímavá témata, byť ne vždy v každém čísle.
Kulturní noviny si svou čtenářskou základnu budou teprve muset vybudovat. Nebude to nic lehkého. To, co může přitáhnout, je zvolený model družstva. Může být zajímavým. Ale také nemusí. Bude záležet na členech, získaných financích. Otázkou je také distribuce. Stačí se podívat na stávající situaci. Dvakrát se titul neprodá a potřetí ve stánku hledáte marně. A předplatit si titul?
Abych řekl pravdu, u prvního regulérního čísla jsem (vzhledem k čekání)očekával nějaké výraznější příspěvky, o kterých by se dalo diskutovat a které by vyvolaly širší ohlas. Ty jsem zatím nenašel. Ale na druhou stranu – nebyl jsem ani zklamán.
Pokud se mi něco nepozdávalo, tak zvolené písmo. Dal bych přednost nějakému se silnějšími tahy, za normálních okolností asi postačí, ale třeba v autobusu se mi četlo špatně. A dále mi trochu vadilo, že článek na titulní straně neobsahuje odkaz na pokračování a pokračování na úvodní část. Ale to jsou jen dětské nemoci, které snad pominou.
Na nové noviny se těším. Uvidíme, jak se jim bude dařit.

Když jsme vloni připravovali Čtení z Bystřičky a Růžďky, věděli jsme, že další texty se budou objevovat. A jeden takový tvoří úvod bibliofilské knihy Zpytování Antonína Bajaji (Liberec: Josef Vinklát 2011). Na okraji zájmu o jeho román Na krásné modré Dřevnici tak vyšla kniha, která je pro autora v lecčems typická a které odhaluje i jeho dřívější profesi novináře. Výběr fejetonů potěšil a přečet jsem na jeden zátah.

Na anketu o nejlepších knihách tohoto roku jsem už odpověděl. Škoda. Mám nového kandidáta. Těžko říci zda se jedná o antologii básnických textů, kterou uspořádal Zdeněk Volf, nebo o novou fotografickou knihu Jindřicha Štreita. Ale to je jedno, při tvorbě knize se sešli lidé, jejichž tvorbu mám rád. Nakladatelství Sursum (stránky by tedy zasloužily zaktualizovat) se prostě podařilo vydat výbornou knihu. Zdeněk Volf, ve výběru básnických textů věnovaných domácím zvířatům zapátral i za hranicemi české literatury. A i u těch českých měl šťastnou ruku. U obou skupin je důraz kladen na autory dvacátého století. Ale výjimky se najdou.
Snad se z antologie nestane dokument toho, co ztrácíme a co se ochuzujeme. Venkov se v tomto ohledu víc než vyprazdňuje.

Ostatně, zítra máte možnost se za knihou vydat do brněnského Mahenova památníku.

A na závěr asi ten nejkratší text z antologie od mého oblíbeného Andreje Stankoviče:

KRAVÁM Z KRAVÍNA V HORNÍCH BŘÍŠTÍCH

I když jsem přivykl dobytčímu masu,
nemohu zůstat hluchý k vašim hlasům:
tak aspoň přemýšlím, več můžem doufat
my, co vás nutíme tak strašně zoufat.