Literatura

psáno pro Host 5/2011

Nejedná se o žádnou novinku a možná jste na tento projekt (http://zlatyfond.sme.sk) přinášející desítky digitalizovaných děl předních slovenských autorů již někdy narazili. A možná právě v nečekané souvislosti. V poslední době se i na českých stránkách věnovaných prodeji elektronických knih právě díla digitalizovaná v rámci tohoto projektu objevila. Třeba se mýlím, ale opravdu jsem nabyl dojmu, že se jedná o jakousi drobnou kulišárnu, kdy se provozovatel jen opticky snaží vyvážit prozatím nedostatečnou nabídku. Faktem však je, že slovenská literatura u nás příliš na růžích ustláno nemá a i takéto zviditelnění se počítá.
Někdy nezaškodí oprášit si povědomí o existenci podobného projektu, zvláště tehdy, pokud v domácích poměrech chybí. V tomto ohledu našim východním sousedům můžeme závidět. Podobný projekt srovnatelný kvalitou zpracování (a také mediálně známý) u nás dosud nemáme. Jistě, v tištěné verzi je zde Česká knižnice. Starší české literatuře kdysi dobrou službu plnila Čítanka.cz, poezii předminulého a počátku minulého století lze najít v České elektronické knihovně. Také Městská knihovna v Praze se svými on-line projekty odvádí záslužnou práci a tak díky ní máme ve slušné kvalitě přístupná díla Máchova, Čapkova či Boženy Němcové. Ale všechno jsou to pouhá torza. Přes veškerou tu všude zuřící a propagovanou digitalizaci se dosud na projekt, který by na jednom místě nabízel nejlepší klasická díla české literatury, nedostalo.
Protože velká část textů se již na různých místech vyskytuje, tak by je snad stačilo sesbírat na jednu hromadu, roztřídit, seřadit… Ano, věc záslužná, byť ne zcela jednoduchá. Jednotlivá díla by se například jistě lišila kvalitou edičního zpracování. Takto nám prozatím jen zbývá pracně hledat; a v mnoha případech nenalezneme… Nejenom na webu, ale mnohdy ani v knihovnách, přinejmenším v těch, které jsou nám nejblíže. Škoda.

psáno pro Host 4/2011

Vcelku zklamán veleúspěšnou trilogií Stiega Larssona Milénium a po několika dalších oddechových detektivkách sáhl jsem hlouběji do minulosti. Tentokrát znovu po Homérově nesmrtelném eposu Odysseia. Při četbě těchto klasických děl si uvědomíme (kromě řady jiných věcí), jak krásné bylo číst příběhy prosté product placementu. Žádná loga, žádné značky. Pokud si dobře vzpomínám, vlastnil jsem tři různá vydání, ale jedno z nich se vydalo kamsi na svou vlastní pouť. A tak jsem si porovnával jen překlad Otmara Vaňorného s pro mne čtivějším překladem Rudolfa Mertlíka. Škoda, že český internet toto základní dílo světové literatury takřka pomíjí. Že by obecná absence klasického vzdělání? A přiznejme si: bude hůř… Pokud pomineme dostupné Příběhy Odysseovy od Jana Šafránka, poměrně kvalitní heslo na Wikipedii a několik interpretací obsahu, pak nic moc. Nezbývá než vydat se na cestu za hranice českého internetu. Přestože ani po letech výzkumů se interpreti díla neshodnou na tom, kudy přesně vedla hrdinova cesta, nic nám nebrání, abychom si aspoň jednu z možných map jeho putování prohlédli: http://mockingbird.creighton.edu/english/fajardo/teaching/eng120/odyjour.htm. Jako výchozí bod nám mohou posloužit také stránky http://www.robotwisdom.com/jaj/homer/odyssey.html a http://facstaff.gpc.edu/~shale/humanities/literature/world_literature/homer.html Avšak asi nejkompletnější přístup k textu nabízí Perseus Digital Library Tuftské univerzity. Tato známá elektronická knihovna již více než dvě desetiletí díky spolupráci amerických i evropských přispěvatelů nabízí přístup ke klasickým latinským a starořeckým dílům. Navíc software, na kterém běží, dává volně k dispozici. Za svůj přístup a za samo zpracování tohoto kulturního dědictví bývá projekt často zmiňován v nejrůznějších souvislostech. Zatím nám nezbývá než závidět.

psáno pro Host 3/2011

Jsou projekty, které stojí tak trochu stranou pozornosti a které oceníme, až když se nám před očima pohotově objeví s porcí námi požadovaných informací. A nejenom těch rychlých, náhodně vytržených z kontextu. Jedním z takových projektů, který je tak trochu „one man show“, ale je za ním vidět spousta mravenčí práce, je Slovník českých nakladatelství 1849-1949 Aleše Zacha. Jak mohou návštěvníci stránek pozorovat, slovník je průběžně doplňován a zpřesňován. Autor slovníku je znám nejen svými publikacemi Kniha a český exil 1949-1990, Stopami pražských nakladatelských domů nebo Nakladatelské Kladno, ale i celou řadou článků a studií věnovaných nakladatelskému prostředí a svým působením v Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Slovník obsahuje vše, na co jsme zvyklí, dokonce i loga nakladatelství. Nenapadá mne, co bych mohl vytknout. A tak nás může jen mrzet, že slovník pokrývá „pouze“ periodu jednoho století. A také trochu to, že česká literatura se nemůžeme pochlubit takovou výjimečnou perlou, jakou je Cambridge University Press, které bylo založeno roku 1534 dekretem Jindřicha VIII. a bývá často uváděno jako nejstarší nepřetržitě fungující nakladatelství na světě. Jeho historii je ostatně věnována samostatná kniha. To oxfordský rival Oxford University Press je přece jen o půl století mladší. Založeno bylo „až“ roku 1586. Snad i proto se všude uvádí, že první kniha v Oxfordu byla vytištěna již v roce 1478.
Zachův rozsáhlý projekt je ojedinělý i tím, že doposud neexistuje jeho papírový protějšek. Nicméně autor předpokládá, že pokud se mu podaří slovník připravit ke knižnímu vydání, bude vydán v pražském nakladatelství Libri. Nezbývá než mu držet palce, byl by to vhodný doplněk Lexikonu české literatury, na jehož vzniku se tento badatel ostatně podílel.