Čtenář poezie: Božena Správcová – Strašnice
Poslední básnická sbírka Boženy Správcové Strašnice zaujme už na první pohled, a to svým uhrančivým obalem, ze kterého září z temnot oči tří baskervillských psisek. Sbírku ještě v loňském roce vydalo nakladatelství Trigon, ve kterém vydala i předchozí sbírky Požární kniha a Východ. Tentokrát se nejedná o jednu skladku, ale o několik delších básní, zpravidla s dlouhými řádky. Donutilo mne to prohrabat knihovnu. Až do spodních pater. Výmluva, Guláš z modrý krávy. Boženina prvotina. Fakt, dvacet let. Ale i tuto šestou jsem si přečetl rád a s potěšením, prostě příjemné překvapení z přelomu roku. Tak aspoň ukázka z básně Dvojí život jezdce:
Transformátor
Kdo je muž a kdo je žena?
To je jedno. Umíme oba už oboje.
I v obnažených zbraních, v ostří.
Je to hra a je to smích.
Blond trpaslice chvěje se štěstím v mé náruči.
Do zad se zakousl veliký tlustý básník.
Zuby má dlouhé jak meče.
Jsem jezdec.
Jezdec metrem. Obzvláště tam,
kolem hřbitovů –
kde jsou slyšet tisícihlavé pěvecké sbory,
kde strašlivá hudební tělesa,
kde sbory umrlých –
jen málo jezdců slyší totéž,
což nechápu.
Související:
Básnířka Božena Správcová: Každý má v sobě svoje Strašnice
Čtenář poezie: Božena Správcová – Strašnice Číst více »
V podstatě jen náhoda chtěla tomu, že jsem do tisku připravoval knihu vsetínského autora Jiřího Mička Slavík za mříží, která vyšla v jeho nakladatelství koncem roku. Vlastně bylo pro mne bylo překvapením, jak jméno autora, pro mne v tu chvíli zcela neznámé, tak nakonec i jeho kniha. Ta románovou formou zpracovává příběh Václava Filipce, katolického kněze, který se ukrýval v padesátých letech v salesiánském kláštěře v Liptále. Až přečtení rukopisu mne donutilo seznámit se s jeho osudem podrobněji.
