Před sedmi roky byl jeden z prvních příspěvků věnován vydání prvotiny mého kamaráda Jakuba Chrobáka. A ejhle! Sedmiletka se sešla se sedmiletkou a je tu Jakubova druhá básnická sbírka: Adresy. Ještě voní tiskárnou. Vydalo domovské vsetínské nakladatelství Dalibora Maliny. Jednu ukázku naleznete zde, něco najdete v Textech a tu je ještě jedna:
V domě
Mlhavé ráno
jako když…
– však víš:
světlý, světlý, světlý stín
promrzá až na dno
tvých kořenistých vin… –
psáno pro Host 4/2010
Anglofonní země si v převážné míře vystačí se svými literaturami a ty jinojazyčné jsou spíš na okraji zájmu. Minimálně z hlediska nakladatelského. Přesto v tomto prostředí existuje řada kvalitních zdrojů, které překladovou literaturu monitorují. Mezi ty nejkvalitnější patří Complete Revue (http://www.complete-review.com), literární portál, který byl založen v roce 1999 a nedávno tedy oslavil deset let své existence. Stránky sice nepatří k nejmodernějším designerským výstřelkům, jemný facelift by možná zasloužily, ale hlavní je, že přináší kvalitní obsah. K jednotlivým recenzím jsou přiřazovány kvalitní odkazy, napříč jazykovými mutacemi, na různá vydání a stránky nakladatelství. Cílem Complete Review je přinášet základní informace o knihách a autorech, související doporučení (nebo varování), odkazy na další recenze dostupné v médiích nebo na internetu, odkazy na příbuzné stránky a podobné knihy. Jasný a stručný program, který se daří jeho tvůrcům i naplňovat. Čtenáři je tak předkládáno víceméně vše potřebné. Inu, ta nejjednodušší řešení bývají mnohdy ta nejlepší. Hlavní podíl na úspěchu má Michael Orthofer (*1964), zakladatel a hlavní editor stránek. V roce 2004 označil New York Times Book Review stránky Complete Review za jeden z nejlepších literárních cílů na internetu, v roce 2005 pak byly časopisem Time vybrány mezi padesát nejlepších literárních stránek. Myslím, že na tento piedestal patří stále. Nabídka literatur a autorů je opravdu pestrá. Z českých autorů zde byla nedávno věnována pozornost anglickému překladu Druhého města Michala Ajvaze. Stránky se ale neomezují jen na recenze. V roce 2002 byl přidán blog Literary Saloon, který monitoruje aktuální dění, v poslední době je pak doplněn i zpravodajským kanálem M. A. Orthofera na Twitteru (http://twitter.com/MAorthofer), kde můžete sledovat editorova krátká doporučení a poznámky. České čtenáře může jen těšit, že skvělou alternativu nabízí iLiteratura. Kdyby vycházela anglicky, byla by zcela jistě její odezva srovnatelná.
Jednoduše kompletní Read More »
psáno pro Host 3/2010
Obliba blogů začíná pomalu klesat a svůj vrchol mají pravděpodobně už za sebou. Na výsluní jsou nyní mikroblogy a sociální sítě s ještě kratšími a kusejšími sděleními, kde už pro literaturu nebo její reflexi příliš místa není. Kdysi v prehistorii, ještě před blogy, jsem rád sledoval týdně obměňovanou stránku kritika Vjačeslava Kuricyna, věnovanou současné ruské literatuře. Aspoň pro mne se stala jakousi vstupní branou k informacím o aktuálním dění. Že podobně inspirujících stránek obecně není příliš mnoho, jsem si uvědomil při hledání informací o mých oblíbených slovenských básnících. Moje cesta k slovenské literatuře nebyla příliš přímá, ale převážně díky několika svým kamarádům a jejich objevům jsem ji nepřestal sledovat. Proto mne potěšilo, když jsem před časem narazil na jednen slovenský blog. Stejné nadšení, jako v Kuricynově případě, u ve mne vyvolaly stránky a videoprojevy slovenského Daniela Heviera. Jeho jméno pravděpodobně většině českých čtenářů nic neřekne, přestože takřka všichni aspoň část jeho tvorby známe víc než dobře, aniž si to ovšem uvědomujeme. Tento básník, scénárista, překladatel, redaktor, nakladatel, učitel tvůrčího psaní a muž mnoha dalších profesí je totiž zároveň textařem a autorem některých textů skupiny Team. Ta teda nepatří k mým oblíbených a stále mám nutkání vypnout rádio, kdykoliv ji slyším, ale to je spíš tím kolovrátkovým opakováním českých rádií. On sám si můj respekt svou tvorbou a svými aktivitami získal. Mám pocit, že se jedná o jeden z mála živých a inspirativních projevů snesitelných v podání nových médií. Rozhodně stojí za to navštívit jeho oficiální stránky http://www.hevi.sk. Nebo přímo sledujte jeho videoblog Literárny našepkávač Daniela Heviera na adrese http://blog.martinus.sk/r/rubriky/hevier/literarny-videoblog-daniela-heviera/ nebo jeho relaci Inšpirátor (http://www.metoo.sk/tvstream/index/484/inspirator). Snažím se představit si v této roli někoho v Čechách. Pár jmen mne i napadá. Uvidíme, zda časem někdo tuto hozenou rukavici zvedne.
Hevierova léčba k literatuře Read More »
Tento týden jsem poprvé narazil na slovenský magazín experimentální a nekonvenční tvorby, jehož první více než stostránkové dvojčíslo si v PDF můžete stáhnou na adrese http://kloaka.membrana.sk.
Největší prostor dostala poezie (včetně tvorby českých autorů), ale číslo přináší i rozhovor, teoretické texty, recenzi, prózu. Pravdou je, že ne všechny texty mne zaujaly natolik, abych je přečetl celé. V některých případech jsem si říkal, že méně může být více. Ale na první pokus slušný výsledek. Jen si říkám, zda se redakci podaří udržet plánovanou periodicitu tří čísel ročně. A jak dlouho – s podobně úzkým zaměřením. Přece jen experimentální tvorbě se zas až tolik autorů nevěnuje. Ale jak již v minulosti ukázalo výborné číslo Pandory, prostory pro objevování zde stále jsou. Právě přesahy poezie do jiných prostorů – výtvarno, hudba, atd. jsou tím nejzajímavějším, co nový časopis nabízí.
Zaujala mne i skutečnost, že tento časopis, plný grafiky, je sázen LaTexu.
Příšery templetonské Laureen Groffové jsem si s přečetl opravdu s chutí. (Aspoň krátká recenze by měla vyjít v Týdeníku Rozhlas.) Co mne však zaujalo také, je srovnání obálky amerického a českého vydání.
Ta jedna barva, která na několika místech v českém vydání vypadla, tam prostě chybí. Nebo se jednalo o záměr – název knihy barevný je?
Tak či onak – porovnání nezaškodí.
Ta jedna barva chybí Read More »
Minulé číslo Tvaru, z 18. 3., mne potěšilo, přestože literatuře bylo věnováno zdánlivě okrajově. Hlavním tématem byla diskuze okolo možného zavedení nového vzoru písma do výuky. Stávající předloha, která sice není ideální, tedy ta, kterou se ročníky věkově mně blízké učily psát v první a druhé třídě, vy mohla být nahrazena novou. Konkrétně písmem Comenia Script Radany Lencové. Více informací o písmu získáte v PDF, které si můžete stáhnout na http://www.stormtype.com/typefaces-fonts-shop/families-95-comenia-script
Snaha o zjednodušení a rozbití dosud dohromady psaných slov však s sebou přináší možné další problémy. A další fragmentalizaci. Pokud vás toto téma zajímá a zajímá vás i názor grafologů, pak si Tvar určitě pořiďte nebo do něj aspoň nakoukněte v knihovně. Je dobré slyšet argumenty obou stran, tedy nejen těch, kteří návrh předkládají.
Sám jsem si navzdory původnímu předpokladu uvědomil (trvalo mi to rok), že typografie v tomto případě není vše.
Takže za mne, byť sám píšu inkoustovým perem a často i skriptem, raději zachovat stávající spojitou předlohu, případně ji vrátit k plnějším tvarům předválečným.
Související:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Comenia_Script
http://www.ojarovi.estranky.cz/clanky/ruzne/comenia-script
Nespojitý život, nespojitý svět Read More »
S jistým skluzem, jak jste si pravděpodobně všimli, ale přece jen: právě jsme zveřejnili nové číslo revue Aluze: 3/2009. Jako obvykle můžete pročítat on-line nebo si stáhnout číslo v PDF.
Obsah:
poezie
Ladislav Jurkovič: A do třetice pleskot vět
próza
Euphrase Kezilahabi: Labyrint
rozhovor
Petr Skalník: Antropologický výzkum není výlet – rozhovor vedl Jeroným Boháček
studie
David Novitz: Umění, narativ a lidská povaha
Bruno Zerweck: Nespolehlivé vyprávění v dějinném kontextu:
Nespolehlivost a kulturní diskurz v narativní fikci – úvod Tomáše Kubíčka
Michał Stefański: Stigma humoru. Poznámky k recepci české literatury v Polsku
Fredric Jameson: Teorie postmoderny
recenze
Marek Fencl: Vinný kámen (rec. Martin Lukáš)
Josef Jedlička: České typy a jiné eseje (rec. Martin Lukáš)
Pavel Jiráček: Význam a subjektivita v lyrice. Kognitivní struktury v lyrické představě (rec. Petr Plecháč)
Antoine Compagnon: Démon teorie (rec. Klára Nečaská)
Andrej Kalaš: Raný pyrrhónizmus alebo blažený život bez hodnôt? Odhalenie filozofického postoja a jeho metamorfózy v antike (rec. Radim Brázda)
Jaroslav Svátek, Martin Nejedlý, Olivier Marin, Pavel Soukup (eds.): Guillebert de Lannoy: Cesty a poselstva. (rec. Jan Stejskal)
archiválie
Antonín Marek: O všeobecných zákonech umu zvláště
– úvod Karla Komárka
Pozdě (ale přece): Aluze 3/2009 Read More »
Texty 50 jsou venku. Zde je můžete stahovat v PDF: http://texty.kotrla.com/pdf/texty_50.pdf
Rád bych upozornil, že webová adresa časopisu se s největší pravděpodobností brzy změní na http://texty.kotrla.com
Obsah čísla:
úvodník
Dalibor Malina: Padesátka aneb Texty pro Josefa
próza
Jakub Chrobák
poezie
Martin Lukáš
Michael Lorenc: Město
Jakub Grombíř: Limericky
překlad
Ewa Żak
rozhovor
Martin Škabraha: Imaginace tomu všemu narthne prdel! Rozhovor s Dušanem Dvořákem jen tak
René Kočík: Letní dopis na zimní Bystřičku VII.
z archivu
Jan Rous: Černokněžníci
studie
Petr Hruška: Kostelík
recenze
Zuzana Kůrová: Kam všichni zmizeli?
Martin Lukáš: Útulný svět literatury
Pavel Kotrla: Projít bodem
Texty 50: zima 2009-2010 Read More »
Následující řádky jsem napsal pro jeden časopis, ale nakonec v něm nevyšly. Bylo to ještě před peticí, před nikým nedrženým iPadem, atd. Prostě dávno… Ale některé věci mi vadí stále. Aspoň ho zrecykluju tedy tady:
Tak hned na počátku roku nám český literární internet nabízí šťavnaté sousto, v podobě článku Radima Kopáče Co číst? aneb Poznámka k jednomu pláči, který se objevil v Dobré adrese 1/2010. Známý kritik a editor udělal krok ve své kariéře a ocitl se na úřednické židli na Ministerstvu kultury ČR v Odboru umění a knihoven, ze které nyní může rozhodovat o financích přidělovaných na provoz literárních časopisů. Abych řekl pravdu, pro toho, kdo sledoval jeho působení editorské atd., se asi nebude jednat o krok nepřekvapující, ale spíše očekávaný.
Polemicky pojatý příspěvek, obhajující snížení poskytované částky na provoz literárních časopisů, rozdělil časopisy na ty dobré a na ty špatné. A právě toto osobně považuji za chybu, byť jinde může mít i pravdu a dokonce s některými jeho tvrzeními lze snad i částečně souhlasit. Snahu ušetřit skutečně chápu, stejně tak i skutečnost, že to někomu bude vadit. Ale nemohu přejít skutečnost, že podobná kastující a škatulkující slova zaznívají právě z jeho úst. Připadá mi to minimálně pokrytecké, neboť si kladu otázku, zda by jeho dosavadní činnost byla natolik bohatá, kdyby na ni nebyly peníze z různých grantů atd. a kdyby nepsal do dotovaných časopisů. Prostě to na mne působí divně. Minimálně od ministerského úředníka. Již není kritikem, a to by si měl uvědomit.
Reakce, ta tento redakcí časopisu UNI odmítnutý příspěvek, na sebe nedaly dlouho čekat, a tak v Britských listech byl zveřejněn text Ministerské zastrašování Petra Štengla, šéfredaktora Psího vína, a na stránkách nového projektu Deník Referendum shrnutí Jakuba Vaníčka Špatné literární časopisy jsou konečně známy. Výzkumy ukazují, že v případě novin by polovině čtenářů klasický tisk nechyběl. Možná je jen otázkou času, kdy to postupně přestane vadit i čtenářům literárních časopisů a přesunou se na web. Ale bylo by chybou, kdyby se stalo na základě donucení.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. A rychle Read More »
Už jsem v to ani nedoufal, ale poslední čísla Literárních novin mne znovu přesvědčila o tom, že si zaslouží mou pozornost. Redesign do moderní a přehledné typografie periodiku jedině prospěl, stejně tak i design jejich portálu (postavený na Joomla) zaslouží pochvalu. Pravda, cena 35 Kč za číslo novin nepovažuji za úplně ideální, ale chápu, že je to prostě daň malému nákladu a barevnému tisku. Pokud se mne minulý rok z kterési redakce oslovili s žádostí o reakci na změny v Literárních novinách a já si přál, aby vznikla konkurence Respektu, tak nechci to zakřiknout, ale možná se daří. Aspoň se zdá, že chytily nový dech a redakce dokáže zachytit aktuální témata (např. iPad, povinné očkování proti chřipce). Minulá čísla jsem si pročetl rád, včetně příspěvků věnovaných literatuře. Ano, název „Literární noviny“ je nadále trochu matoucí, ale… už mi to tak nevadí.
Obecně jsem rád, že se daří se i „odštěpenecký frakcím“: A2 a Deníku Referendum. Jak dopadnou Kulturní noviny si budeme muset počkat, ale stránky aspoň přináší informace o vývoji. (O nultém čísle jsem psal níže.)
Literárky se zas dají číst Read More »