Jedna z mála postav českého písemnictví, která svou tvorbou dokázala zaujmout i na druhé straně českých hraničních hor a která je zmiňována i v několika světových encyklopediích a literárních příručkách. Jeden z kořenů českého moderního básnictví. Je škoda, že povětšinou v hlavách dítek školou povinných uvízne jenom několik vstupních veršů z Máje.
V SVĚT JSEM VSTOUPIL
V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové
moji vzejdou zlatý jako máj;
jaký mladosti mně slibovali snové,
takový že najdu v světě ráj.
Než ach brzo, příliš brzo přešli,
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
tmavošedá v lůno jala noc.
V světlo Lůny kvítko zdvíhá vnadnou
radostně zdá se hlavu svou;
sehnu se, ach, a co slzu chladnou,
rosou noční skropí ruku mou. – –
Zkvětlá růže v kraje své mě víže
čárnou mocí, touhy proletá
cit mé srdce; – přistoupiv však blíže,
spatřím, ach, že z hrobu vykvětá.
Lílie, jejíž jsem za svítání
obdivoval sněhobílou zář,
v noc korunu stříbrobledou sklání
k vlhké zemi, i uvadlou tvář.
Hledám lidi, mém jak ve snu žili; –
bez srdce však larvy najdu jen; –
snové moji, běda! – snové – byli,
jestoty je všecky zničil den.
V šírý svět po ráji touhou mroucí
rámě moje rozestíral jsem –
po ráji, – a na prsa horoucí
pouhou, lásky prázdnou tisknu zem.
citováno podle Karel Hynek Mácha – Dílo I (Československý spisovatel 1986)