Blíží se termín uzávěrky, kdy mám poslat sloupek do Hosta. Pusto, prázdno. No nic, necháme to na poslední chvíli. A tak si listuju posledním číslem a ejhle! V editorialu Mirka Balaštíka narážím na noticku, že Host zavádí nové rubriky. O Uvízlých větách textovského kolegy a souseda z Bystřičky Martina Škabrahy vím, ale zrak ulpívá na jiné větě: Novou a pravidelnou rubrikou, která je rovněž inspirována rozhlasovým pořadem, je od tohoto čísla také Knihovnička Jany Klusákové, v níž autorka v krátkých a výstižných sentencích představuje zajímavé knižní tituly.
Aha, tak až dosud byl Host plný nezajímavých titulů. Dobře. Listuju na stranu 15. A fakt je to tam! Takovéto meziformátově opakované věci teda nemusím.
Taky mně to tam překvapilo… ono vůbec to poslední číslo bylo poněkud zvláštní, nemyslíš? Bizarní rozhovor s P.H., zvláštní texty Jiřího Trávníčka (jeho problém s příběhem a nepříběhem mi nedává moc smysl), z recenzí taky nějak moc nevřískám.
Mohl bys aspoň jednu sentenci naskanovat, nebo se mám podívat v knihovně (stejně tam večer musím)?
JVJR: Zajdi do knihovny 🙂
MJ: A co reakce JFT? 😉
Ále… problém v tom nevidím.
ani já 🙂
“Uvizle vety…” byl titul nedavno vysilaneho poradu z textu Karla Hvizdaly.
Právě na tento pořad sloupek navazuje, takže správný postřeh.