Je léto, venku pěkně, sedět u počítače je blbost. Raději kolo, večer knížky. Jedna pěkná minulý týden dorazila do mé poštovní schránky. A to Láska Rudolfa Slobody, kterou v překladu J. A. Pitínského vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Jeho knihy nedávno vydalo slovenské nakladatelství LCA, bohužel mám z této řady jenom jeden svazek.

Zaujmou už první dvě věty knihy (obzvášť teď, v době společných dovolených):
Když se chce zralá žena vdávat, ať si najde muže, který má rád zvířata. Hoch, který se po určitou dobu staral o psa nebo o vránu, určitě dokáže pochopit, že i manželka potřebuje péči pravidelně dávkovat.

Nová kniha Miloše Urbana Pole a palisáda, kterou Argo vydalo v rámci projektu The Myths a na kterém nyní spolupracují nakladatelství z 35 zemí světa, přináší osobitou autorskou interpretaci mýtu o Libuši. Řekl bych, že autor se s úkolem vypořádal dobře a kniha se mu povedla. Teď ještě chybí zpracovat další české mýty. 🙂 Jiráskovy Staré pověsti české jsou již přece jenom letité a tato látka po moderním zpracování přímo volá.
Místy je ale vidět, že se jedná opravdu o fabulaci. Jako v následujícím souvětí. Poznáte, co je v něm špatně?
Stopovali netvora dva dny, dokud nezabloudili do Suchého dolu, nejodlehlejšího koutu světa, kde skomírá potůček, roste jen kamení a rovnou ze země razí akátové trny do výšky dospělého muže. (str. 22-23)

Lidové noviny mi nedávno udělaly radost vydáním jedné z mých oblíbených knih. Den zkázy v Britském muzeu Davida Lodge jsem četl dávno před ztrátou panictví. Především pro knihy Hostující profesoři a Svět je malý se stal mým oblíbeným autorem, ale tato byla prostě první. Pokud si dobře vzpomínám, tak byla vydána v odeonské edici Čtení na léto. Znovu jsem musel vybuchnout smíchy při scéně, kdy hlavní hrdina při chystané nevěře před dívkou odhalí své tělo v manželčiných kalhotkách.
Kupodivu text za ta léta od svého vzniku příliš na aktuálnosti neztratil. A tak metody plánovaného početí stále nahrazují katolíkům antikoncepci. Tento týden je to druhá přečtená kniha, která se tohoto tématu dotýká, ovšem značně veselejším způsobem, než včera avizované Proměněné sny Petry Dvořákové. Škoda, že se knihy z této edice v novinových stáncích zdrží jen týden, někdy je to k rozhodnutí krátká doba. Navíc ne všude se dají dostat.

Související:
David Lodge: Vzpomínám si – text v Textech 39

Po delší době něco mimo prózu a poezii: kniha rozhovorů Petry Dvořákové Proměněné sny. Obecně nejsem žádný velký příznivec podobně koncipovaných knih, ale tentokrát příjemné překvapení. Pro toho, koho někdy trápily, sužovaly, či jen se dotýkaly otázky víry zajímavá věc. Podtitul Deset rozhovorů o iluzích a deziluzích, které přináší víra shrnuje vše podstatné. Otevřenost jednotlivých výpovědí je přesvědčující. Pohled knihy na víru je sice poněkud omezen katolickým vnímáním, ale my evangelíci si to už nějak odfiltrujeme. 😉 Faktem zůstává, že se zde objevila kniha, která přirozeně vypovídá o vztahu naší doby, křesťanství a víry z několika úhlů pohledu. Světlé i temné stránky, spíš ty v odstínech tmavší šedi. Snad je to dáno tím, že nevyšla v žádném z církevních nakladatelství.
Za povšimnutí stojí také fotografický doprovod knihy, který je dílem Petra Francána. Jeho fotografie tvoří předěly mezi jednotlivými rozhovory a jedna je i na obálce.