Stín Alexandra Bloka bloudil mezi námi… Jak divné, že tomuto prastarému člověku a věčnému hledači, když zemřel, bylo jen čtyřicet jedna let

(*1880 – †1921)

STÍN

My dva jsme chodívali kamsi tam –
po městech – v oknech bledí lidé byli.
Já kráčel vpředu, za mnou on, on sám,
vidoucí do hlubin a blízký cíli.

Já jsem se bál svých mimoděčných sil,
on řídil uhranuté kroky moje,
sem tam se někde chodec objevil
a tajně se chvěl, plný nepokoje.

Nás vídali po černých městech – tam,
kde bledí, smutní lidé v oknech byli:
Já kráčel vpředu, za mnou on, on sám,
podobný na mne. Ale – blízký cíli.

Z ruštiny přeložil Vojtěch Jestřáb

(* 8. 2. 1888, † 1. 6. 1970)

Proč

Potřebuje trochu posily
to moje temné srdce na padrť

V blátivých spárách balvanů
se chce jak stéblo trávy toho kraje
třást tiše ke světu

Ale já jsem
v tom praku času
jen zlomkem červivého kamene
z té nakvap postavené
silnice války

Od chvíle
co pohlédl
do nesmrtelné tváře světa
chtěl ten blázen znát
klesaje do bludiště
svého zmučeného srdce

A to mé srdce na číhané
to se roztálo
jako kolejnice
ale pak poznalo že sleduje
jak rýha za lodí
ztracený směr

Dívám se na obzor
rozrytý krátery

A jako tahle noc
chce se mé srdce rozsvětlit
alespoň raketami
A já podpírám to svoje srdce
jež se zarývá
a praská a duní
jak projektil
po pláni
a jež mi nezanechává
ani sled vzletu

To moje ubohé srdce
zděšené
že nezná

Z italštiny přeložil Jan Vladislav