…jsem narazil na hodnocení posledního večírku Textů z pera/klávesnice jedné z účastnic http://swanlake.ws/zajmy/2003/000023.php

Fotografie z večírku

Pokud budete 15. ledna ve večerních hodinách projíždět Vsetínem, můžete v 18:30 zaskočit do Masarykovy veřejné knihovny, kde budu uvádět večer s prozaikem Antonínem Bajajou. Večer bude doplněn o krátkou dramatizaci úryvků z jeho posledního románu Zvlčení, kterou bude na cimbál doprovázet Zuzana Lapčíková.

Známých literátů působících v okolí mého rodiště není mnoho. K těm nejvýznamnějším zcela jistě patří Jan Karafiát, který se narodil dnes, pouze v roce 1846. Jeho Broučci se stali jednou z nejprodávanějších knih, málokdo už ale ví, že až do roku 1912 vycházeli bez udání jména autora.

Koupil jsem si letošní první číslo Respektu a našel v něm rozhovor S Petrem Czaschem o velké korupci, který mne překvapil svou otevřeností. Byl veden s majitelem stavební firmy, který se rozhodl věnovat ji svým zaměstnancům. Čin neobvyklý. Stejně tak i důvody, které ho k tomuto rozhodnutí vedly: všeobecná korupce a nemožnost bez úplatků dosáhnout na veřejné zakázky. Velmi zajímavá je pasáž, ve které se hovoří o kvalitách současných staveb a o tom, proč nejsou dodržovány základní stavební postupy ověřené staletími.
Stránky Respektu najdete na http://www.respekt.cz

Včera jsem z poštovní schránky odtrhl přimrzlou obálku a vytáhl z ní první knihu, která v roce 2004 rozšířila mou knihovničku. Byla to básnická sbírka Krajina s Ofélií Marie Šťastné. Vyšla jako třetí svazek edice První knížky v Knižnici Ortenovy Kutné Hory, kde Marie získala v literární soutěži Ortenova Kutná Hora v roce 2003 1. cenu.
Mimo jiné její tvorbu můžete znát i z Textů.

JAK PLYNOU DNY

Soudím podle tebe
Pokud to není nutné
  nevycházím ven
  nezavírám oči
  neprobouzím se
Dnešním večerem
  mám už tři děti
  vražené v nervu předloktí
Potřetí přetínám uzel
  ze sebe samotné
  cítím tvé prsty na kůži
  obvyklým stiskem
Tak plynou dny

Snad potěší milý text na adrese http://www.fit.vutbr.cz/~michal/kr/hermeneutika.htm

Trávím poslední dny a noci s poezií Lubora Kasala, o které mám dnes odevzdat studii. Uvidíme. Pro dnešní silvestrovské ráno se hodí jeden z jeho překladů poezie Ivo Frbežara s výboru Kamenuj kamenné… (1997).

Ranní dešťové kapky

Uprostřed tříštících se střepů
skřeků a skřípání
uprostřed cinkotu a
dutých zvuků

uprostřed mlčení pískovcových soch
sykotu stříkajího kovu
uprostřed lesku rozstřílených skel
a jektání výbojek

jenom nějaký osamělec
omámen svou měnivou hrou
a svou fatamorgánou
si krátí noci a neděle

a píše dopisy
bez adres
jež budou hned zítra smazány
prvními kapkami deště