Valašská krajina – Výstava fotografií

image

Čistě náhodou jsem narazil na plakát 2. ročníku výstavy Valašská krajina, kterou do 31. 10. 2003 můžete shlédnout v muzeu ve Velkých Karlovicích. Nejvyšší čas.
(Pokud si zvětšíte plakát výstavy, tak asi zjistíte, že jedna z fotografií se podobá té v záhlaví příspěvku. Valašsko prostě není nijak velké, že. Prostě fotíme stejné věci. Uhodnete, kde byla fotografie pořízena?)

Valašská krajina – Výstava fotografií Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Oldřich Mikulášek (X.)

Pokud je některý autor spojován s velmi nejasným označením „moravská poezie“, tak je to právě asi Oldřich Mikulášek (1910 – 1985). Což mi naštěstí vůbec nevadí. Má mnoho dobrých básní, ale i některé ne tak zcela zdařilé (např. sb. Horoucí zpěvy).
Báseň je z mé oblíbené sbírky To královské (1966), která mimo jiné obsahuje skvělý oddíl Rozhovory bláznů.

FUJARA

Z hory do hory,
se smutkem tak divokým,
jak ubili by ženu,
nese se dolem.

A do melodie
kloní se koňská šíj
nad pánem v krvi.

A ze spálenišť
trčí trám.

Proto jenom mužský,
širúch do čela,
tiskne ji vždycky k ústům,
k pomstě ji zdvíhá a k žalování
a na boha s ní volá:
„Zabili, zabili,
zamordovali!
Co ty na to, bože můj?“

A z hory do hory
ozývá se Pán: „Co já vím?
lidí se ptej!
Tenkrát hlína byla ještě nevinná
a nedržela s krví.
A žebro — bylo žebro
pro spanilé věci, i pro mocné
jak pozděj klenba chrámová
zas pro chorál.“

Možná je třeba dnes
vytrhnout je z těla jak zbraň
a srdce bude nahé —
pro větší bolest,
pro smutek divoký
do hory z hory.

STAŘÍ DOBŘÍ: Oldřich Mikulášek (X.) Read More »

Včely

Před léty jsem nad svým bratrem vyhrál sázku. Vyhrál. Ale nebyla to nejchytřejší sázka, neboť spočívala v tom, že projdu nahý včelínem, kde právě dědeček točil med. Je s podivem, že mne píchla pouze včelka jediná. Zato však do nějakého nervu na hlavě, který způsobil, že jsem částečně asi na čtrnáct dní oslepl. No, možná to bylo jenom tím poměrně nepřehlédnutelným opuchnutím, díky kterému si mne dost lidí pletlo s eskymákem (i má čestinářka na základce), ale prostě jsem neviděl.
Tyto události jsem si oživil při četbě letošního devátého čísla časopisu Vesmír, které je právě včelám věnováno. O výborných makrofotografiích ani nemluvě. Nechce mi někdo věnovat mikroskop? 😉 Asi ne, že. Z dalších zajímavých článků namátkou doporučuji stať Marka Petrů o eugenice.
Desáté číslo je pak věnováno především pivovarnictví, ale své místo tu našli i bobři v Čechách a pozapomenutý český rodák Tadeáš Haenke.
Nemohu si pomoci, ale Vesmír čtu rád a stojí za doporučení.

Včely Read More »

Kdo je autorem následujících veršů? (12)

Opět malá hádanka. Třeba bude nyní více odpovědí. 😉 Takže: Kdo je autorem následujících veršů?

PRVNÍ PATRONI

Tak vážní, slavnostní. Už sklonili se nad kolébky
a hladí, hnětou jejich měkké lebky.

Na dalekou cestu je vábí, zlatá prasátka, bludičky.
Ze všech stran se nad ně kloní závistivé báby, sudičky.

Už povijan jim přiškrcují. A oni strach řvou: kde jsou?
A vedle řinčí, připíjejí, že už je ke křtu ponesou.

U tady budou každou chvíli.
Už po ulicích brzdy kvílí.

Už krysař jménem Vichřice
se provlék do naší ulice,

dům od domu otvírá vrátka,
klepají panty, nemluvňátka,

beránci, beránci jdou za ním,
jdou, psící, zapřáh je ke svým saním,

hned druhý den po porodu
veze je představit Herodu.

Kdo je autorem následujících veršů? (12) Read More »

Čtení pro tyto ošklivé dny

No, týden nezačal nejlépe. Do věčných lovišť odešel můj oblíbený letitý pevný disk. Bohužel ten, který jsem zpravidla přenášel. Co se dá dělat. Přišel jsem sice asi o dva dny práce, ale mohlo to být horší. Z hlubin prachu, kabelů a dalších vnitřností počítače jsem nakonec vykuchal jiný disk. Uvidíme. Ještě mi nějaké zbývají. 😉
Ale raději čtěte. Na adrese http://www.severskelisty.cz se nachází server milovníků Skandinávie. V rubrice Kultura > Knihy najdete několik opravdu kvalitních příspěvků ze světa severských literatur.

Čtení pro tyto ošklivé dny Read More »

Jiří Hrabal útočící

Můj redakční kolega z Textů a šéfredaktor Aluze, ale především můj kamarád Jiří Hrabal vyrazil do útoku. V posledním čísle Tvaru si vzal na paškál Lexikon literárních pojmů Libora Pavery a Františka Všetičky. Vzhledem k tomu, že opravdu dobře vím, jak je těžké z Jirky vymámit příspěvek, tak impuls k napsání tohoto článku musel být opravdu silný. Pro autory zmíněné publikace, ale i její dosavadní recenzenty to jistě nebude příjemné čtení.
Jirka ale ve svém příspěvku správně upozorňuje na skutečnost, že ani po třinácti letech dosud nemáme žádný pořádný slovník literární terminologie. Ani původní, ani překladový. Ona by tak nakonec nebyla naškodu ani nová revize zeleného Slovníku literární teorie.

Jiří Hrabal útočící Read More »

STAŘÍ DOBŘÍ: Konstantin Biebl (IX.)

Konstantin Biebl (1898 – 1951) je jednou z mnoha tragických postav české moderní poezie. Nehledě k dobrodružnému životu (válečné nasazení, zranění, odsouzení k smrti, útěk, léčba tuberkulózy…) má tento přídech až poslední období jeho života. Vznáší se nad celým jeho dílem. Mám doma kompletní pětisvazkové Dílo vydané v letech 1951 až 1954 a asi dva výbory z tvorby. Tedy takřka všechno, to narozdíl od skoro bezbřehé tvorby Vítězslava Nezvala, kterou se mi ještě, navzdory původnímu záměru, zkompletovat nepodařilo. Ale je to právě Konstantin Biebl, kterého si z generace poetistů cením nejvíc (vědomě opomíjím trochu stranou stojícího Františka Halase). Vítězslav Nezval a Jaroslav Seifert byli sice talentovanými básníky, ale chyběla jim jistá životní zkušenost. Snad proto jsou Bieblovy verše z tohoto období méně poznamenány časem.
Báseň pochází ze stejnojmenné sbírky z roku 1925.

ZLODĚJ Z BAGDADU

Chodívá v noci po kavárnách
za hudbou a bakšišem,
stolů se chytá po stranách,
omámený hašišem.

Od noci do rána bílého,
od rána večer do úpadku,
nalejte vína bílého
na něčí světlou památku!

Kostka cukru v kávě černé,
tvé oči sladké a tvé rty sladké,
tvé bílé tělo v hlíně černé,
v hlíně černé tělo sladké!

Hlava jde sem a srdce jde tam,
po rukou z piana vykračuje:
že on sám, vždycky sám
svý koníčky okšíruje – –

STAŘÍ DOBŘÍ: Konstantin Biebl (IX.) Read More »