Kupodivu jsem ve Valašskomeziříčském knihkupectví narazil na román Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Jasně, že ne v češtině. Toho se snad ani nedočkáme. Ale v ruštině. Vydala Azbooka.
Taky jsem konečně narazil na Česko-ruský frazeologický slovník (nakl. Univerzita Palackého, Olomouc). Ať žije chaotická knižní distribuce, v Rožnově a na Vsetíně jsem ji nesehnal.

Některé z mých oblíbených blogů: https://kotrla.com/pmpro/agregace.php

ze sobotní vycházky

Chlapci tohoto internetového časopisu si švihli takové oddechovější číslo. Jsou prázdniny, není třeba se nad tím příliš pozastavovat. Za zmínku stojí třeba básně Joyce Mansourové, v překladu Jana Gabriela.

Nejenom po shlédnutí pondělního PopArtu mám dojem, že František Segrado se stal novým oblíbencem médií. Jeho kapela Veselá bída se mi ale přece jenom líbí víc, než hostování v posledním Horáčkově projektu Jak to chodí. Vzpomíná ještě někdo na Dobrohošť, kde také hrával (třeba výborná písnička Sáro)? Vloni byla Veselá bída poměrně příjemným překvapením festiválku Svítání, který Segrado moderoval. Stejně tak i Funková brigáda ze sousedního Pržna. I ta se pořadem mihla.
Škoda jenom, letošní Svítání drobně koliduje s termínem mé svatby. Jinak bych se asi šel kouknout, neb mají hrát mé oblíbené kapely: Ciment, MCH Band, Už jsme doma. Nebudu zde přepisovat program. Kdo chce, může si ho prohlédnout.

…

Hudební festiválek SvítáníPokračovat ve čtení »

Tak nám to začalo. Břehy potoka zarostené travou, keři, stromy a ukryté ve stínu větví jsou najednou pusté a kamenné. Spáry zvolna vyplňuje beton a poetická místa mizí. Voda tudy bude protékat rychleji, koryto pojme víc vody. Jako prevenci proti záplavám to chápu. Ale radost z toho nemám.

V minulých dnech jsem mimo jiné přečetl román švédského autora Mikaela Niemiho Popmusic z Vitully, který pro mne představuje příjemné překvapení tohoto horkého léta.
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se v malé vesnici na pomezí Švédska a Finska odvíjí příběh dospívajících chlapců, pro které se stává osudovým střetnutí s rockenrollovou muzikou. Je to ale především příběh o dospívání, který dokázal zaujmout i v řadě zemí mimo Švédsko. Právem.
Už dlouho jsem se při čtení tak nebavil. Ale nedá se říci, že by mne příběh zaujal pouze svým humorným nadhledem a historkami, které v různých podobách v čase puberty prožíval každý z nás. Někde za tím vším je cítit ještě něco víc, co vypovídá o jakési spjatosti s krajem, vědomí si kořenů, souvislostí. Ostatně na jednom místě textu autor líčí scénu, ve které je vypravěč svým otcem v sauně zasvěcován do historie svého rodu a dosud jednoduchý a průzračný kraj se pozvolna komplikuje a pokrývá pavučinou dosud netušených vztahů.
Prostě je to knížka, kterou je dobře si přečíst. Vydala Mladá fronta v edici Román.

PS: Pokud se chcete podělit o své čtenářské zážitky, můžete zanechat vzkaz i ve fóru Textů.

Stránky Český raný středověk jsou sice určeny profesionálním historikům, ale přece jenom jsou zde zajímavé články. Třeba tento: Giuseppe Maiello – Sexuální život starých Slovanů.
K mé oblíbené četbě patří i diplomová práce Pavla Housera (formát RTF), která je věnována staročeské kuchyni. Pozornosti doporučuji zvláště experimentální část, která zachycuje ověření teoretických poznatků v praxi: snaha o požití nejrůznějších patlanin.
Další diplomky jsou k nalezení na http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/page/diplomky